Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

"omluvte gramatické chyby, byl jsem mladej a blbej a nechce se mi to opravovat" :D

 

Boj o strýčkův poklad (2007)

Tento příběh se odehrává na konci 15. století v Americe, v době, kdy Amerika nebyla ještě zas tak moc osídlená a kdy se začaly přivlastňovat pozemky. Dostáváme se k dívce, která se jmenuje Radónie z Antuzu.
Radónie jednoho dne obdržela dopis, ve kterém se psalo, že její strýc před několika dny zemřel a že měl sídlo na krásném území u pobřeží v Americe a právě to sídlo Radónie zdědila. Rozhodla se tedy, že se vypráví na toto sídlo podívat. Se svou přítelkyní Johankou Dralskou se vydala po lodi za dobrodružstvím. Naštěstí měla dostatek peněz na zaplacení za přepravu na lodi.
Cesta na lodi zvané „Black sun“ trvala 2 měsíce a za tu dobu se Radónie seznámila s pohledným mladým mužem, který se na lodi prodával do otroctví. Jeho pán, nikdo mu neřekl jinak než Muž smrti, ho dražil za 15 000 zlatých. Radónie neváhala a mladého muže si koupila. Jmenoval se Joachim, ale Radónie mu začala říkat Adam. Po dlouhé cestě na moři se konečně dostali do Ameriky.
Nechali si zavolat kočár, který je odvezl na strýcovo sídlo. Zde je vítali dvě slečny, které sloužili na tomto panství. Byly to dvojčata. Jedna se jmenovala Terézie a druhá Viera. Radónie i Johanka si hned oblíbili krásný výhled na moře. Ze závěti se Radónie dozvěděla, že strýc měl ve sklepě ukrytou truhlu, ve které měl zlato a různé šperky. Závěť nechala na stole a šla se podívat do sklepení. Závěti si všimla Terézie, přečetla si ji a rozhodla se poklad nevědomky ukrást a zmizet se svojí sestrou. Když se jí svěřila se svým plánem, tak Viera hned souhlasila a krádež naplánovali na úplněk, který měl být příští noc.
Druhý den poslala Johanka Adama pro zeleninu a ovoce na nedaleký trh. Když se vrátil, tak Terézie s Vierou připravili oběd, který Radónii i Johance chutnal. Johanku zajímalo co je na půdičce. Vylezla tedy s Radónií po starých plesnivých schodech a vešli do podkroví, kde bylo plno pavučin a myších děr, ale nejvíc je zajímalo co je v té zaprášené truhle, která tam byla. Otevřeli jí a v ní našli překrásné šaty, jedny modré a druhé bílé. Sešly dolů a ukázaly šaty ostatním. Terézie se pousmála a už se nemohla dočkat, jak s Vierou ukradnou tu truhlu.
Adam také na trzích zjistil, že se večer koná nějaká oslava na počest Barona z Amélie. Radónie a Johanka se rozhodli, že se tam půjdou podívat, aby nově objevené šaty neležely hadem. Terézie potichu pro sebe říkala „aspoň mě nebudou otravovat při tý krádeži cha cha chá!“ Radónie a Johanka se připravili, navlekly si nové šaty, které našli na půdě a vyrazili kočárem na oslavu. Adam zůstal na panství se služkami. Šel si sednout na houpací křeslo a Terézie čekala až usne.
Mezitím Radónie dorazila na oslavu. Služebná toho domu je pěkně přivítala a po pár minutách se seznámili s Baronem. Baron je hned pozval k jeho stolu a tam popíjeli strašně drahou kořalku. Na panství všechno napomáhalo Terézii ke krádeži. Adam usnul a hned se vydala s Vierou pro truhlu se zlatem. Když už byly u dveří, tak Viera nešťastně zakopla o sošku, která se rozbila, to Adama vzbudilo a uviděl, jak Terézie drží truhlu a snaží se s Vierou utéct. Vyběhl za nimi a dohnal Vieru. Terézie mu bohužel utekla. Vieru přivázal provazem ke trámu a vydal se to oznámit Radónii a Johance.
Na půli cesty se potkali a Adam jim vše pověděl. Radónie se rozzlobila a říkala, že ta hloupá služka neukradne to, co jí odkázal její drahý strýček Vincent! Vrátili se na panství a zpovídali Vieru kam chtěla Terézie jít. Ta jim to ale nechtěla říct a tak Adam musel vytáhnout bič a začal jí ho mrskat vší silou na záda. Za pár minut to mlčení Viera vzdala a řekla jim, že s tím chce utéct do Evropy a že čeká na první loď, která tam popluje. Radónie, Johanka a Adam se hned vydali k přístavu. Viera zanedlouho zemřela, protože tím mučením jí byly vidět dokonce i kosti a na toto zranění podlehla.
V přístavu Terézii hnedka zpozorovali a běželi jí zastavit. Terézie je také uviděla a rychle utíkala na vrcholek skal. Byla v pasti. Nemohla kam utéct a vyhrožovala že skočí i s truhlou plnou zlata. Adam se na ní vrhnul a stačil jí chytit za nohu. Vytáhl jí a Terézie se s ním začala přetahovat o truhlu, až tu truhlu neudržela, špatně šlápla na zem a spadla dolů ze srázu přímo na ostré hrany balvanů. Zbyla z ní jen červená skvrna.
Radónie, Johanka a Adam se šťastně vrátili na panství. Zjistili, že Viera zemřela a tak jí poslušně zakopali na zahradě. Do jednoho týdne Radónie prodala panství a opět se vraceli všichni do Evropy i s pokladem. Adama propustila a s Johankou se vrátili do rodného města, kde strávili zbytek svého života.

Napsáno: 29.1.2007

 

 

 

Blbá Blondýnka Blažena (2005)


Tento příběh je o jedné blbé blondýnce, která se jmenuje Blažena.Blaženě bylo 20 let ,a tak toho měla ještě docela dost před sebou.Blažena měla byt 3+1 v Praze.Blažena měla také jednoho pejska Rixiho ,jednu perskou kočičku Čaky ,rybičky ,ptáka Ferdu a jednu malou želvičku Bejbinku.Bohužel neměla žádného přítele ,a tak se bude snažit nějakého ulovit.Bláža na sebe přitahovala smůlu ,a možná proto neměla žádného chlapa.Bláža měla ještě také jednu kamarádku ,která se jmenovala Božena.Božka byla bruneta ,ale s Blážou si velice rozuměla.Naštěstí bydleli pár kroků od sebe a díky tomu se mohli často navštěvovat.
Jednou si Bláža vyrazila na procházku s Rixim.Zamířila si to s Rixim do parku.Po pár krocích zamířila v parku k lavičce.Cestou k lavičce si Bláža všimla jednoho kluka ,který se jí opravdu hodně líbil.Najednou ucítila něco na botě ,koukla se a uviděla ohromě velké hovno.Hned se ho snažila zbavit v trávě ,ale najednou k ní začal přicházet ten hezký kluk.Bláža se na něj koukla a nevěděla co má dělat ,až si najednou sedla na lavičku a čekala, jestli si k ní sedne ten kluk nebo ne.Za chvilku k ní došel a sedl si k ní i se svým nádherným pejskem.Pozdravil jí a zeptal se jí ,jak se jmenuje a Bláža mu odpověděla a také se ho zeptala na jméno a on jí řekl ,že se jmenuje Luboš.Jeho fenka se jmenovala Čikinkira a byla to stejná rasa jako byl Rixi.Luboš s Blaženou prohodili pár slov a oba získali i nové číslo.Lubošovi už od začátku rozhovoru něco smrdělo v nose.Myslel si ,že to smrdí jeho fenka ,a tak radši řekl Blaženě ,že už musí jít ,aby si nemyslela ,že to smrdí on.Rozloučili se a Luboš odešel.Bláža byla z toho úplně hotová a rychle běžela za Božkou jí všechno vykecat.
V tom spěchu tam v parku zapomněla svého Rixiho.Ten si tam užil s mnoha fenkami.Božka se jí zeptala ,kde má Rixiho a Blažena si to rychle uvědomila a spěchala do parku.Na schodech si málem rozbila držku ,protože si šlápla na tkaničku u botasek a začala padat.Měla jen odřené koleno ,takže zase rychle běžela za Rixíkem.Naštěstí tam pořád běhal ,ale nechtělo se mu vůbec domů a tak Blaženě stále utíkal.Bláža několikrát slítla a jednou dokonce šlápla do hovna.Rixi jí běžel očuchat ,a tak ho Bláža konečně chytla.
Doma se šla rychle vysprchovat a potom se šla ještě vykoupat ,ale na tekoucí vodu do vany úplně zapomněla a když šla do koupelny ,tak jí měla celou vytopenou.Po vyždímání vody to ještě vyfoukala fénem.Měla mokré ruce ,ale díky bohu jí ten fén nezabil.Všechno zavolala Božce a najednou uviděla v rohu obýváku myš.Hned začala ječet.Upustila mobil a celý se jí rozflákal na kousky.Bláža si hned vylezla na stůl a zavolala Čaky.Ta se hned přiřítila a myška jí dovedla ke špajzu ,tam prolezla pod dveřmi a schovala se tam.Kočovina se tam snažila dostat ,ale nedostala se.Bláža jí šla na pomoc.Otevřela na sekundu dveře ,kóča si tam zalezla a Bláža hned za ní zavřela a nacpala pod dveře hadr ,aby jí zas ta myš nepláchla.Čaky jí docela hodně poškrábala dveře.Blažena si z těch událostí šla lehnout.
Ráno se probudila a šla si udělat kafe.Vzala si plastový hrníček za 250 korun ,dala si tam lžičku kafe ,30 lžic cukru a zalila to vařící vodou.Tím žárem se hrníček úplně rozložil a kafe se jí rozlilo na bílý koberec ,takže tam měla pěknou skvrnu.Celý den z toho byla hotová a také se snažila vydrhnout ten flek po kávě.Bohužel se jí to nepovedlo.
Další den k ní přišla na návštěvu Božka.Blažena měla gymnastický míč a řekla Božce ať si na něj sedne ,no a tak si na něj Božka sedla.Zrovna Bláža pustila papouška Ferdu ,aby se prolít a Ferda si tam hrál na zemi s malinkou kuličkou ,kterou tam našel.Najednou uviděl Ferda obrovskou kouli ,na které seděla Božka.Ferda k ní přiletěl a začal do té koule klobat.Trochu mu chutnala ,a tak stále pokračoval v klobání ,až ten míč praskl.Papouch z toho výbuchu ohluchl a Božka si natrhla prdel.Ihned za Božkou jela sanitka.Vyšetřovali to policajti přesně dva dny.
Po dvouch dnech v 16:00 hodin to skončili a uďáli závěr ,že za to nikdo nemohl.Hned po odchodu policie začal Bláže vybrovat mobil v kapse.Docela se jí to líbilo ,až ho nakonec vytáhla a na displeji se jí ukázalo jméno „Luboš“.
Když si to přečetla (naštěstí uměla trochu číst),tak to hned zvedla a Luboš se jí optal ,co dělá večer a Bláža mu odpověděla ,že nemá nic na práci ,a tak si dali spicha u ní doma.Když skončili rozhovor ,tak si tam uklidila a za hodinku přišel Luboš s květinou v ruce.Hned ve dveřích se políbili(trapas!!!)Bláža ho pozvala dál a Luboš i Bláža ucítili smrad ze špajzu.Blažena si vzpomněla (což se nestává tak často),že tam před několika dny zavřela kočku ,když chytala tu myš.Bláža doufala ,že jí Čaky neumřela ,ale když otevřela dveře ,tak uviděla jen kostru z kočky a kostru myši v břiše kočky.Bláža se rozbrečela a oplakávala jí.Luboš jí podpořil ,že jí zahrabou na jeden písek před jejím bytem,kde si hrají děti ,a že jí vystrojí pohřeb první třídy.KONEC (Těšte se na pokračování)

Napsáno dne:20.5.2005

 

DEBILNÍ KAMARÁDI

Žili byli, žili byli, žili byli.V jedné, hnusné, smrduté, malé, černé, plesnivé, plešaté, trapné, beztravnaté, zcvrklé, znetvořené… no prostě v normální vesničce žilo pět kamarádů.Tři kluci a dvě holky.Kluci se jmenovali :Lukáš, Honza, Marián a holky Laďka a Jana .

   Jednoho trapného rána si všichni vyšli na divný kopcovitý terén zvaný :hřiště.Sedli si na plesnivé lavičky a začali kecat, co se jim v předchozích dnech, co se neviděli, přihodilo. Laďka všem řekla, že se zkusila oběsit, ale že jí to nevyšlo, protože jí prasklo prkno, na kterém měla zavěšený provaz.Kluci byli zklamaní, protože chtěli, aby Laďka chcípla, protože byla strašně moc ukecaná, ale nechtěli se s ní nekamarádit, protože by to řekla svému tátovi (řezníkovi), a ten by je za to rozřezal, kdyby jí opustili.Po chvilce začal mluvit Lukáš.Lukáš všem řekl, že si rozbil držku, protože se snažil přeskočit padesáticentimetrový plot a on ho nepřeskočil.Všichni se mu začali smát, ale hned přestali, protože Lukáš dal každýmu přes hubu.

   Po chvilce si Jana tak pšoukla, že to bylo hlasitější , než blesk a díky tomu hustému plynu, co jí unikal z prdele nebylo vidět několik hodin na krok.Všichni z celé vesnice díky tomu dýmu upadli do bezvědomí…Po dvouch dnech se všichni probrali a začali se pomaloučku vracet do normálních kolejí.I kluci s holkama šli domů.Ve vesničce Komunální odpad, kde žili debilní kamarádi se stalo něco neočekávaného.Ten týden tam byla Techno párty, věnovaná Olze Jiřičné,  přímo na hřišti, které bylo uprostřed vesničky.Celá vesnice protestovala, až na debilní partu, které to vůbec nevadilo a dokonce se na ní těšili.Byl pátek a technopárty se začala rozjíždět.Hospůdka u Odpadu měla obrovské zisky, ani nestačila dokupovat pivo.Debilní partička tam šla až v sobotu a bylo tam pět miliónů lidí, takže byla celá vesnice zaplněná.Po týdnu byli všichni strašně ožralí a dva milióny lidí chcíplo na otravu alkoholem.Naštěstí partička přežila.Nějací rasisti zkopali Mariána, protože byl cikán a Lukáš ho musel dovést do nemocnice, protože na lince 155 to nikdo nebral…

   Bylo parní nedělní odpoledne.Kluci si udělali úkryt pět metrů pod zemí kde byl pěkný chládek.Našli si tam kamaráda.Byla tam zachovalá kostra s občankou.Jmenoval se Václav Havel.Kluci si tam dole udělali pěknou místnost, tam natáhli kabely na světlo, televizi a počítač.Vaška si vystavili do rohu místnosti.Mezi tím se holky dostaly k malinkému rybníčku za vesnicí.Byly u něj vysoké skály, takže z nich chtěli skočit dolů.Viděl je tam jeden chlap a zavolal do Bohnic.Za chvilinku přijelo několik lékařů z Bohnic a začali přemlouvat holky, aby tam nelezly.Holčiny je neposlouchali a skočili dolů.Dopadli na kámen, takže byli úplně blbé a Bohničáci je vzali k nim.Po dvouch dnech se obě vzpamatovaly a nevěděly, co tam dělají.Byli v prdeli.Honza s Lukášem tam v tom úkrytu byli přes týden a jejich rodiče se o ně začali bát.Hledali je všude,ale nikde je nemohli najít, až Honzův táta uviděl velkou díru v zemi.Šel se tam mrknout a uviděl je tam.Honzovi dal přes držku a Lukáše poslal domů.Za chvilku se šel opět Honzův táta podívat do té díry a myslel si, že by to mohl být nějaký archeologický nález.Zavolal do archeologického ústavu a Honzovýmu tátovi řekli, ať se ničeho nedotýká, a že tam za pár minut přijedou.Když dorazili, tak s nima dorazila i policie.Archeologové vytáhly tu kostru a mysleli si, že by to mohl být nějaký faraón, ale po chvilce zjistili, díky občance, kterou měl Vašek u sebe,že to byl bývalý prezident Václav Havel.Policisté po něm pátrali už delší dobu, protože ho někdo unesl.Sejmuli otisky prstů a všechny otisky patřili Honzovi a Lukášovi.Poldové je ihned zavřeli do vazby a poté na 40 let do vězení.Kluci protestovali, že to neudělali, ale všechny důkazy byly proti nim.

   Po několika dnech se domů vrátil Marián.Zjistil co se stalo klukům a holkám a byl rád, protože si od nich konečně odpočinul.Za pár dnů se rozhodl, že jim pomůže na svobodu, ale to až v dalším pokračování

THE END.

Napsáno dne : 1.6.2005

 

Debilní kamarádi 2

Tento příběh začíná po návratu Mariána domů.

  Marián si řekl, že půjde nejdřív zachránit kluky a teprv potom holky. Kluci byli zavření v jedné opuštěné věznici a Marián se tam dobelhal až ve tři ráno. Přelezl zeď a v pohodě došel dovnitř, protože tam všichni policisté spali. Marián sebral jednomu poldovy pistol a klíče od mříží a šel hledat kluky. Za dvě hodinky je našel a otevřel jim. Než našli východ, tak bylo devět hodit a všichni policisté se začali probouzet. Marián šel ukrást auto, aby rychle vypadli a vzal si samozřejmě policejní auto. Spojil dva dráty k sobě a auto naskočilo. Všiml si toho jeden polda a hned po nich začal pálit. Trefil Lukáše do ruky a Lukáš tam řval jak malej. Honza mu dal do držky, aby sklapnul a za nima se objevilo další policejní auto. Opět po nich začali pálit. Marián rychle zabrzdil a ti poldové do nich napálili. Marián zase jel a ti poldové to auto už nenastartovali. Marián vjel do pole s kukuřicí a tam se schovali.

    Kluci chtěli zachránit holky, a tak jeli do Prahy do Bohnic. Zapli blikačky na autě a na vrátnici jim v pohodě otevřeli. Vzali si policejní uniformy a šli dovnitř. Lukáš na ně čekal v autě, protože stále spal. Kluci něco nakecali doktorům a ti jim otevřeli, kde byli holky. Marián vytáhl na doktory pistoli a utekli s holkama ven. Tam nastoupili do auta a rychle zdrhali. Na vrátnici zničili závoru a zase jeli do své rodné obce. Tam se pořádně najedli v jedné samoobsluze a rozhodli se, že se musejí ztratit. Vzali si jiné auto, které ukradli Honzovýmu sousedovi a jeli. Jeli směrem na Krkonoše, protože tam se chtěli schovat do lesa.

    V půli cesty je začalo pronásledovat policejní auto a za chvíli už byli tři auta. Řídil Marián, a tak to tam na té silnici taky vypadalo. Vymetal důchodce i malé děti, až se Honza nasral a sednul si místo něj. Konečně už jeli rovně. Před Krkonošema na ně čekali zátarasy. Honza nevěděl co má dělat až Marián mu strhl řízení a vjeli do velkého jezera. Všichni vystoupili a začali plavat ke břehu. Marián neuměl plavat , a tak se pro něj musela vrátit Jana. Naštěstí ho zachránila a všichni utekli do lesíka, který byl zrovna u jezera. Laďka uviděla nějakou jeskyni, a tak si tam vlezli. Za nimi se to hemžilo poldama, a tak šli dál jeskyní. Bylo tam rozcestí. Kluci šli doleva a holky doprava. Kluci si vybrali tu správnou cestu. Ta je dovedla až do Krkonoš. Tam se kluci schovali do velikého roští a čekali, jestli tam za nima nepříjdou holky. Holky zas tak velký štěstí neměli. Vešli totiž do slepé ulice a poldové jim zabránili v útěku. Byla tam velká bitka. Jana se naštěstí dostala přes policajty, ale Laďku tak skopali, že tam na místě bezdůvodně zemřela. Jana běžela tou cestou, kudy kluci a taky se dostala ven. Kluci jí uviděli a zavolali na ni. Jana se k nim schovala a čekali, jestli je najdou.

    Byli tam asi tři dny a rozhodli se, že se půjdou někam vykoupat. Byli na kopci a dole uviděli řeku. Rychle tam běželi, ale najednou se z roští vynořilo tolik poldů, že se debilní kamarádi rozutekli po lese. Na vrcholu kopce se všichni sešli a byli v pasti, protože tam byl velký sráz až do údolí a za nimi bylo tolik poldů, že by je nepřeprali. Marián vyběhl na poldy a ti ho bez milosti zastřelili. Ostatní se tak báli, že se nemohli hnout. Policajti se k nim pomaloučku přibližovali a Honzu napadlo, že by bylo lepší skočit dolů, než být zastřelen a ostatní s ním souhlasili a skočili dolů. Padali asi dvě minuty, protože to byl velký kopec, a když dopadli až dolů, tak to bohužel nikdo nepřežil. Policajtům se nechtělo chodit dolů pro ty mrtvá těla, a tak je tam nechali. Do týdne je tam sežrala divoká zvěř.

 Tihle debilní kamarádi byli opravdu debilní!

 

 KONEC

Napsáno dne: 21.7.2005

 

(G)dyby

Ve vesničce Laktošovice, bylo malé stavení, a vtom malém stavení žil otec se svými dvěmi dětmi. Bohužel jeho žena zemřela při autonehodě. Snažila zajet do garáže, ale napálila do zdi a ta jí zavalila. Možná by jí zachránili, Gdyby na to přišli dříve. Našli jí až za dva týdny. Ta maminka měla rodiče, pro děti: babičku a dědečka, kteří trpěli zákeřnou nemocí. Byla to nemoc, která jim způsobovala průjmy, takže měli hovna po celém baráku. Babička a dědeček bydleli hned vedle nich, ale moc často se nenavštěvovali a to se jim stalo osudným. Jednoho dne měli tak velký průjem, že jim to zaplavilo celý barák a oba se těmi výkaly udusili. Gdyby je alespoň děti navštěvovali, možná by je taky zachránili. Otec měl bratra a ten od nich bydlel docela daleko, takže se taky moc nenavštěvovali. Otec se jmenoval Fanouš a jeho jediná dcera se jmenovala Míša a jeho jediný syn, který byl o jeden rok starší než Míša se jmenoval Honza. Děti si často hráli doma na zahradě na písku a Fanouš byl věčně doma a někdy si udělal čas na hospůdku, která byla pár kroků od něj. Za barákem měli pěkný lesík a tam si někdy chodili děti hrát.

   Jednoho parného dne se Honza rozhodl, že půjde do lesíka nasbírat nějaké houby na večeři. Míša si šla uklidit pokoj, takže šel Honzík poprvé sám do lesa. V sedmi letech byl už docela dost odvážný. V lese zrovna řádil pytlák a ten si všiml Honzíka. Řekl si, že by ho mohl unést, a že by za něj dostal pěkný prachy, a tak si na něj počíhal. Honzík našel první houbu a to byl pěknej macek, a tak ho rychle běžel ukázat tátovy. Pytlák si řekl teď nebo nikdy a chytl Honzíka a dosunul ho ke svému autu a ujel s ním. Míše to bylo divný, že se Honza dlouho nevrací, a tak ho šla hledat. Po dvouch hodinách hledání to vzdala a šla všechno říct tátovi. Táta na ní byl rozzlobený a vynadal jí, Gdyby s ním šla, tak že by se mu nic nestalo. Míša se rozbrečela a běžela do pokojíčku. Fanouš ho šel hledat, ale také ho nenašel, a tak zavolal policii. Když s nima domluvil, tak šel Fanouš za Míšou a omluvil se jí, že na ní moc křičel a Míša mu to odpustila a objala ho. Policie dorazila a hned šla prohledávat okolí, ale nic nenašli. Fanouš a Míša se vrátili domů a čekali, co se bude dít dál a najednou zazvonil telefon. Fanouš ho zvedl a tam byl ten pytlák, který unesl Honzu. Požadoval půl miliónu do dvou dnů na autobusové zastávce a zavěsil. Fanouš to řekl policii a hned se hledali stopy po nějakým chlapovi. Bylo pozdě, a tak šla Míša spát. Fanouš nemohl usnout a čekal na další telefonát. Ráno šel Fanouš do banky a tam si vypůjčil půl milionu a donesl to na zastávku. Ten pytlák bydlel naproti zastávce, takže věděl, jestli tam jsou peníze a kde jsou schovaní poldové. Ve tři ráno si je šel vyzvednout, protože věděl, že ho nikdo nebude sledovat, protože všichni policajti usnuli. Po příchodu domů zavolal pytlák Fanoušovi a řekl mu, ať si vyzvedne kluka v šest ráno na hřišti. Fanouš se rozhodl, že tam půjde hned, a že si na toho chlapa počíhá. Za chvíli se dočkal. Ten pytlák dotáhl Honzu ke hřišti a rychle zdrhal, ale Fanouš ho doběhl a ukopal ho k smrti. Poté zavolal policii a šel pro Honzu. Honza byl v pořádku a říkal Fanoušovi, že se mu omlouvá, že do toho lesa šel a Gdyby nešel pro ty houby, tak že by se nic nestalo a Fanouš mu všechno odpustil jako Míše. Fanouš věděl, gde bydlí ten chlap co unesl Honzu, a tak si došel pro svoje peníze.

    Druhý den soud odsoudil pytláka a Fanouš se svými dětmi podnikl výlet za strejdou Tondou a potom jeli vrátit těch půl miliónu korun. Domů se vrátili až navečer a Fanouš udělal dětem velmi dobrou večeři. Udělal jim dvojitý Hamburger s tatarkou a to všechno měli zadarmo. Další den obdržel Fanouš dopis od policie a v něm bylo napsáno: „Vážený a milý pane, děkujeme vám za vaše činny, které jste pro tuto zemi udělal, jako poděkování vám udělujeme půl miliónu korun a automobil Ferrari na měsíc s plnou nádrží zdarma. Fanouš se z toho mohl zbláznit, byl tak rád, že šel všechno oznámit do hospůdky a každému chlapovi koupil pivo. Po příchodu domů vše řekl dětem a Honza mu na to odpověděl: „no vidíš, Gdybych nešel do toho lesa pro houby, tak by jsme byli tam, gde jsme byli před týdnem, bez peněz a bez Ferrari! “

 

Napsáno dne: 2.7.2005

 

Jak to chodí na internátě

 

Žil byl jeden kluk, který začal chodit do prvního ročníku na střední školu. Jmenoval se Rostislav a docela dobře se učil. Dojížděl dvacet dva kilometrů do školy a tak začal být na koleji. Bylo to pro něj o hodně levnější a lepší, protože jinak by musel vstávat v pět hodin ráno na autobus a na internátě by vstával v půl sedmé. Rozhodl se, že půjde bydlet na internát.Stálo ho to tisíc dvě stě korun. Autobusem by to bylo za dva tisíce. Za těch osm set korun si mohl něco pěkného koupit.

     Prvního září nastoupil na průmyslovou školu v Hradci Králové. První den jel ještě domů autobusem, ale druhý den už byl na koleji. Večer, když měli večeři, tak se museli sejít ve společenské místnosti. Tam bylo připraveno koryto a v něm bylo nasypané jídlo. Vypadalo to, jako kdyby to bylo pro prasata, ale opravdu tam bylo nějaké jídlo. Za chvíli to bylo sežraný a Rosťa šel na pokoj. Z domova si vzal televizi na baterky a koukal se na ní. Ve dvacet dva hodin přišla kontrola na pokoj. Za sekundu odešla a Rosťa musel jít spát. Někteří žáci prchali okny na diskotéku, nebo do kina, nebo jen tak ven, ale Rosťa zůstal na pokoji a spal.

     Ráno šel do školy. Ve škole se ještě zas tak moc neučilo a tak Rosťa nic nedostal.

Večer ho navštívil jeden kluk, který s ním chodil do třídy. Jmenoval se Jaroslav a zas tak se neučil. Povídali si a když přišla kontrola, tak šel Jarin do svého pokoje, ale když odešla kontrola, tak se vplížil zpátky k Rosťovi do pokoje a začal ho přemlouvat, jestli by s ním nešel ven do nějaké kavárny nebo baru. Rosťa se bál hlídačů, ale nakonec vylezli z okna a šli na kafe do kavárny. Vyšli si do kavárny Menzes, kde vařili výbornou kávu za slušnou cenu. Byli tam asi dvě hodiny a pak šli na náměstí, kde byla otevřená hospoda. Kluci chtěli zjistit, jestli tam nalévají mladistvým a měli pravdu. Dali si dvě piva a chtěli si dát další, ale byl tam nějaký opilý kulturista a ten je vytáhl ven a tam je zkopal jen tak bez důvodu. Za tři hodiny se doplazili ke škole a když se doplazili ke vchodu, tak je tam načapala hlídačka a hned kluci měli průsera. Ta hlídačka jim řekla, že jestli utečou ještě jednou, tak je z internátu vykopnou a budou muset dojíždět autobusem.

     Kluci si dávali příštích patnáct dnů pozor, ale vůbec je to tam na internátě nebavilo a tak si opět vyšli ven. Tentokrát si vyšli do kina, kde hráli právě Pár pařmenů. To je skvělá komedie od tvůrců Banda trotlů. Kluci se u toho nasmáli, jako kdyby kouřili trávu. Smáli se celou cestu na intr. Měli štěstí, že je neslyšela hlídačka Libuna.

     Další den si vyšli opět ven. Byli tam i nějaký holky z jejich třídy a tak se s nimi zapovídali na zastávce. Po pár minutách uviděli luxusní fáro, jak si to žene dvě stě padesáti kilometrovou rychlostí na ně. Bohužel nestačili uskočit a tak je to auto přejelo a všichni čtyři co tam byli, tak bohužel zemřeli. Ještě tu noc se to dozvěděli učitelé a rodiče a všichni obviňovali hlídačku. Hlídačka byla zavřena na pět let do vězení za nepozornost.

  Tak to dopadá, když se chodí z intru ven po večerce.

Napsáno dne : 2.11.2005

 

Jarin a Máňa

Žil jednou jeden starej mládenec, který se jmenoval Jarin a žila jednou jedna stará panna a ta se jmenovala Máňa. Tito dva lidé, neměli vůbec nic společného a ani se neznali až do té doby když ………….

     Máňa jednoho dne vyrazila na nákup do nedalekého konzumu, kde pracoval Jarin. Bylo to v jednom hnusném zapadákově, který se jmenoval Winterfresh, ale tento název se jim nelíbil, a tak ho před lety přejmenovali na Winprdfresh. Na tento název hlasovalo 99% obyvatelstva ve Winprdfreshích. To jedno procento byla Máňa a Jarin. Tihle dva chtěli, aby se to jmenovalo Buzerplatz, ale nikdo jiný tenhle název nechtěl. Když vešla Máňa do krámu, tak si vzala košík a koupila pět rohlíků, dvě housky, čtyřicet kilo sádla a deset deka salámu. Když došla k pokladně, tak se jí Jarin zeptal naco má těch čtyřicet kilo sádla a Máňa mu odpověděla, že to má na zahradní párty, kterou pořádá. Jarin se jí ještě zeptal: „a co se tam bude dít? A Máňa mu řekla, že tam bude oslava na počest otevření lesbičské školy a optala se ho, jestli by se tam nechtěl jít podívat a Jarin samozřejmě souhlasil.

    V sobotu to všechno vypuklo. Začalo to v osm večer a Jarin přišel přesně v osm. Byli tam samé ženské a on se tam styděl a radši se pomaloučku blížil ven, ale Máňa ho viděla a zavolala na něj a Jarin se tak lek, že se počůral a když to uviděla Máňa, tak mu sundala kalhoty a slipy a šla mu to hodit do pračky. Jarin tam byl nahý na spodek a všechny ženský se na něj s otevřenými ústy koukali. Jarin si řekl, že to jsou samé lesbičky a tak se vůbec nestyděl. Sednul si venku na křesílko, které bylo u bazénu s vyhřívanou vodičkou a hověl si tam.

    Za hodinku se všichni sešli u bazénu a tam začal dlouhý proslov Máni o lesbičské škole. Jarin zjistil, že ani jedna ženská nebyla lesbička, protože všechny ženské, které tam byli, tak dali určitou částku do té školy, aby mohla znovu fungovat pro lesbičky, které by chtěli, aby se mohli brát do svazku manželského.

Těmi penězi je podpořili, protože si mysleli, že to jsou chudinky stejně jako ostatní normální ženské. Jarin se cítil opravdu trapně a ještě k tomu bez kalhot a bez slipů.

Máňa dala povel a všechny ženské skočili do bazénu a hráli si tam na pobřežní hlídku.

Jarin se také připojil, když viděl, že se tam opravdu někdo topí a byla to Máňa a tak vzniklo mezi nimi určité pouto. Máňa dokonce povolila Jarinovi přespat v jejím domě i s několika dalšími ženami.

    Ráno měli všichni kocovinu a tak si uvařili silné kafe, ale opravdu silné, protože tam do něj nasypala Máňa půlku hrníčku kafe a poté všichni běhali na záchod, do koupelny do umyvadla, do bazénu, z okna a do dřezu blejt. Jarin blil z okna a zrovna pod oknem seděla jedna slečna a Jarin jí poblil. Ta z toho omdlela a Jarin jí musel odvést do nemocnice. Tam se zjistilo, že se jí přitom omdlení zastavilo srdce, takže do té nemocnice jel zbytečně. Ještě ten den se vrátil k Máně a pověděl jí to. Máňa z toho také málem omdlela, ale naštěstí to ustála a běžela do pokoje a tam se zamkla a brečela tam. Jarin byl smutný, že ublížil Máně i té slečně a tak se šel domů vyspat.

    V pondělí si vzal Jarin dovolenou a když šla Máňa ráno do krámu nakoupit a když zjistila, že si vzal Jarin dovolenou, tak se radši šla podívat k němu domů. Tam zazvonila, ale nikdo jí neodpovídal a tak se tam vkradla až do Jarinovýho pokoje a uviděla Jarina nahého na posteli. Chvíli si ho tam prohlížela a začala se do něj pomaličku zamilovávat. Najednou se Jarin vzbudil, uviděl Máňu a hned se schoval pod peřinu a ptal se jí co tam dělá a Máňa se mu omluvila, že se tam vkradla a řekla mu že se o něj strašně bála a Jarin vykoukl hlavu z peřiny a řekl jí: „vážně ? “ a Máňa mu řekla, že jo, že jí to bylo divné, že není v práci a Jarin to začal chápat. Když se Jarin ustrojil, tak se šel s Máňou projít do parku. Tam uviděli nějakého chlapa, jak ukazuje něco sprostého a Jarin mu to šel zatrhnout.

    Poté šli oba na oběd do nové restaurace, která se jmenovala Kubova debilita. Tam si dali Kubu na smetaně a Láhev vína z Kubova sadu.  Když se vraceli domů, tak se Máňa poblila a některé zvratky jí spadly za výstřih.  Jarin jí to opatrně vyndal a Máňe se to docela líbilo. Vrátili se až pozdě v noci a Jarin už nechtěl chodit takovou dálku domů, tak přespal u Máni a dokonce spal vedle ní na dvoulůžkové posteli. Bohužel nic se nestalo.

    Ráno šel Jarin do práce a zapomněl si u Máni mobila a Máňa si toho ani nevšimla, že ho tam nechal a tak si Jarin myslel, že ho ztratil, a tak si šel koupit do zastavárny nového. Koupil si toho nejlevnějšího, kterého tam měli a hned volal Máni kde se sejdou atd. Sešli se odpoledne u kina a šli se podívat na hororový film. Jarin se tam pochcal a Máňa se chichotala, až jí zaskočila žvýkačka a málem se udusila. Poté si vyšli do parku. Jarin šel do keříčku na záchod a za pět hodin Máně došlo, že ho asi někdo unesl. Hned to šla na polici oznámit. Na policii měli zavřeno a na lince 158 to také nikdo nebral. Máňa nevěděla co má dělat a tak šla domů a tam čekala na telefonát únosců. Za pět hodin zazvonil telefon. Byli to ti únosci a požadovali pět set tisíc korun českých. Máňa šla další den vybrat do banky všechny svoje úspory a ještě si musela vzít půjčku čtyři sta devadesát devět tisíc korun.

    Další den se sešla Máňa s jedním únoscem v parku a tam došlo k předání Jarina a peněz. Když ten únosce utekl, tak si dali Jarin a Máňa velkou pusu. Jarin poté poděkoval za záchranu a šli k Máně domů. Když se Jarin dozvěděl, že je Máňa v dluzích kvůli němu, tak Jarin prodal svůj dům a nastěhoval se k Máně. Dokonce se to vyplatilo, protože dostal Jarin za barák dva miliony, takže byli bohatí a koupili si porsche 911. Za dva měsíce se vzali a měli dvě děti: Jarinku a Máňana.

 

       Tak končí příběh o Máně a Jarinovi.

 

 

Dopsáno dne : 30.10.2005

 

 

Jaruna a Milena

Žili jednou jedny sestry, které se jmenovali Jaruna a Milena. Obě měli rády dobrodružství a tak si jednou vyrazili ven. Šli po krásné uličce, která vedla z města Ferov. To město bylo ve východních Čechách. Ulička vedla přes les do krásné vesničky zvané Gejovice. Došli tam za dvacet osm minut. Tam potkali jednoho černocha, který uměl trochu česky a ten jim řekl, že zná místo, kde je zakopaný poklad, ale měl jednu podmínku, že holky si museli uvázat přes oči šátek, aby to místo nikomu neprozradili a nevěděli kde je. Nasedli do auta a jeli. Dojeli k nejbližšímu letišti a tam dal ten černoch holky do bedny a poslal je letadlem na ostrovní stát Kuba.

     Dorazili tam za několik hodin a když přistáli, tak se o holky postarali pašeráci lidí. Prodali je v přepočtu za dvě stě tisíc do Venezuely sebevražedné skupině ECDC. Teprve tam je vyndali z beden a hned si šli  na sebe navléct výbušniny. Holkám začínalo docházet, že byli uneseny a že to asi nepřežijí.

    Vyrazili do hlavního města Caracas. Jeli dvěma auty a když dorazili na místo, tak holky běžely do jednoho z městských autobusů. Nastoupili, ale neodpálili to, protože nevěděli, jak se to dělá a navíc nechtěli umřít, tak na další zastávce vystoupili a utíkali se schovat do postranních uliček a tam si sundali výbušniny a běželi pryč. Když se to dozvěděli teroristi, tak je začali hledat a chtěli je zabít. Jarunu napadlo, že by mohli jet načerno nějakou lodí a tak doběhli do přístavu, kde zrovna nějaká loď vyplouvala. Rychle na ní nastoupili a schovali se v zásobovací místnosti. Tam je nikdo nehledal.

   Dopluli do Afriky do Maroka. Když vycházeli z lodi, tak je načapal kapitán a hned je zavřeli do vězení. Nikdo jim tam nerozuměl a dokonce si mysleli, že patří ke skupině   Al-kaida a tak je zavřeli na pět let do vězení.

   Po roce tam v té věznici zavřeli nějakého Čecha, který uměl Monacký jazyk a tak pomohl holkám na svobodu, protože ten Čech řekl nějakému policistovi, jak se holky dostali do Afriky a ten policista to řekl svému nadřízenému a ten je propustil. Holky dopluly do Itálie kde stopovali a za týden se dostali do Rakouska. V Rakousku zrovna hledala skupina ECDC holky a uviděli je tam. Holky si jich také všimly a hned utíkali na jedno náměstí, kde bylo moc lidí, takže se tam mohli ztratit. ECDC uviděli nějaké dvě holky, které byli podobné Jaruně a Mileně, zastřelili je a rychle zmizeli.

Naštěstí si je spletli a holky mohli pokračovat dál do České Republiky. Když došli na české hranice, tak museli jít lesem, který prolínal české hranice a rakouské hranice, protože by je celníci jinak nepustili bez pasů a občanky do česka. V lese žádní policajti nebyli a tak se holky dostaly do České Republiky.

    Holky se už těšili do Ferova, kde měli kamarády a kamarádky a svoje domovy. Čekalo je ještě dvě stě kilometrů a tak přespali pod jedním mostem, který byl u Českých Budějovic. Měli tam jednoho kamaráda bezdomovce. Holkám nevadil a dokonce jim nabídl dobré pití. Holky se napili a za dvě vteřiny usnuly, protože jim tam dal ten bezdomovec uspávací prášek a když usnuly, tak s nimi dělal něco nekalého. Když se holky probudili, tak byl bezdomovec pryč a holky byly úplně nahé. Naštěstí našli v popelnici staré šaty a oblékly si je na sebe. Celý den pokračovaly dále do Ferova.

    V Kolíně potkaly svého dobrého kamaráda Milana, který si zrovna kupoval novou grafiku do svého počítače. Dokonce tam byl se svojí mamkou, která tam byla autem, takže je vzali do Ferova. Celou cestu holky vyprávěly svůj příběh, ale nikdo jim nevěřil. Když dorazili do Ferova, tak holky pěkně poděkovali za svezení a rychle běžely domů. Převlékly se a šli spát.

 

Napsáno: 29.10.2005

 

Jedna pařba z mnoha

 Tato pařba začala 2.října 2003 ve čtvrtek. Oslavovali tam tři kluci: Honza, Lukáš a Petr. Po škole se kluci dohodli, že dneska půjdou pařit do Skochovic, a tak se jeli na tu pařbu domů připravit. Jeli na kolách. Petr bydlel nejdál, a tak musel vyrazit o něco dříve než Honza a Lukáš. Jel přes pár vesnic, až dorazil do Skochovic, kde na něj už čekali kluci. Potom jeli polní cestou okolo teplého kamaráda Pavla. Polňačka vedla ke kravínu a hned za ním byl pěkný rybníček. Tam se to odehrálo. Kluci měli s sebou dvě piva značky Staropramen a nějakou meruňkovou vodku. Petr si dal dva panáky a načnul si pivo. Honza s Lukášem tu vodku dopili a Honza si vzal to druhé pivo. Po dopití jeli ožralí kluci polňačkou okolo lesa do Lužce nad Cidlinou. Petr se ani nemotal, ale Honza s Lukášem se motali až moc. Stále vjížděli do příkopů a Petr na ně vesele koukal. Dojeli tam přibližně za hoďku, i když ta cesta byla dlouhá něco málo přes pět set metrů. Vyjeli u jedné dívky, která se jmenovala Aneta. Tam u ní zazvonili a zeptali se jí, jestli jde ven a ona bohužel nechtěla.

Už bylo pozdě, a tak se Petr rozhodl, že už asi pojede domů. Honza s Lukášem s ním samozřejmě nesouhlasili, ale Petr je stejně opustil. Jel polňačkou přes malinké letiště do Zábědova. To je část Nového Bydžova. V Zábědově měl Petr babičku a dědu. Bylo moc pozdě, a tak se jeho děda rozhodl, že ho doveze domů, protože další den měl jít do školy. A ještě k tomu byl Petr ožralý, tak se Petr bál trochu policie, kdyby ho chytli ožralého. Jeho děda ho tedy odvezl domů a Petr se rychle něčeho nealkoholického napil, aby z něj nebyl cejtit alkohol. Doma si naházel věci do tašky a šel spát.

 

Dopsáno dne: 30.srpna 2006

 

Klouček

 

Bylo nebylo za devatero horami, žil malý kluk s rodiči, jednoho dne chtěl malý kluk poznat svět, tak aniž by něco řekl rodičům, vyšel do světa: Ani si s sebou nepřibalil žádnou svačinu a po nějaké době začal mít hlad. Zastavil se u jedné chaloupky, kde zaťukal na dveře. Vyšla babička a několik vteřin na něj zírala. Klouček se jí zeptal, jestli by

mu nedala najíst. Babička po chvilce vešla do světnice a vzala si nůž, "co kdyby to byl zloděj co okrádá bezdomovce" nevědomky klouček vešel do chalupy a všechno si prohlížel, Babička ukrojila kousek chleba a šla ho dát klukovi. Jenže kluk už nebyl venku ale v chaloupce, což babča nevěděla a tak zabouchla dveře a šla si sednout k televizi protože

si myslela že odešel. Asi dvě hodiny koukala na televizi, až ji zarazilo skřípot v kuchyni, na sto procent věděla že to je zloděj a tak si vzala nůž a šla do kuchyně. Babče už oči moc nesloužili, takže skoro neviděla. Kluk seděl na zemi a okusoval chleba. Babička ho uviděla ale myslela si že to je pes. Ihned se na kluka vrhla a začala ho bodat.

Kluk ječel ale nebylo mu to nic platné. Zanedlouho vykrvácel a babička ho potom šla vyhodit do popelnice a potom ho zahrabala listím aby to nezapáchalo. Druhý den ho odvezli popeláři a také už o něj začínala mít strach jeho maminka. Zavolala policii, která to vyšetřovala. Stopa je dovedla k stařence, kde našli krev v popelnici a v kuchyni. Babička

byla nakonec vsazena do vězení na doživotí, takže ne na moc dlouho :-)

 

Napsáno dne: 30.12.2007

 

Krátké balady Petra Szejuta

 

 

Vlastimil:

Za sedmero horami za sedmero řekami bylo vybudováno stavení, ve kterém žil táta a máma a jednou porodila máma synka, který se jmenoval Vlastimil, byl to hodný klouček a jednoho dne se vydal do světa, kde sbíral vědomosti a po několika letech se vrátil k mamince a tatínkovi a u vchodu bohužel zemřel vyčerpáním. konec veselé pohádky.

 

Rostislav:

Za sedmero řekami, za sedmero horami žil mladý klouček, který se jmenoval Rostislav. Jednoho dne vyrazil na lov do lesa. Tam potkal kance a dal si s ním souboj. Bohužel z toho boje nevyšel živý, a tak bude žít jen v našich srdcích.

 

Jezero:

Za osmi horami a osmi řekami, žila mladá slečna, která měla strašně ráda procházky okolo jezera. Jednoho dne, mrazivého dne, šla Anna k jezeru, obešla ho jednou, dvakrát, třikrát, když v tu najednou uviděla topícího se muže. Skočila do jezera a plavala za ním. Když už byla u něj tak se vynořila obluda, která Annu sežrala. Ten muž byla totiž návnada.

 

Kocour:

Za sedmero hotely, za sedmero komíny bydlel kocour, který se bál výšek. Jednoho dne za ním přijela jeho kočka. Když se spolu bavili, tak jí unesl další kocour, který jí zavlekl na střechu hotelu. Tam uklouzl a zemřel. Kocour se vyškrábal nahoru na svou kočkou, chytil jí a neudržel rovnováhu a spadl i s kočkou taktéž dolů, kde oba zemřeli.

 

Výlet:

Za několika dveřmi, za několika okny stál člověk, který byl strašný nemehlo a jednou si vyjel na výlet do skal. Rozhlížel se po přenádherné krajině a do tváře mu svištěl svěží vítr. Zanedlouho byl z toho větru omámený a začal se motat. Probral se, ale už nestihl se zachytit za skálu a jako šipka padal dolů, kde se rozplácl jako vajíčko.

 

Lavička:

Za devatero horami seděl starý pán na lavičce. Bylo parné nedělní odpoledne a pán si spokojeně hovil na lavičce. Za krátký okamžik starý pán usnul a pomaloučku se kymácel na stranu. Za chvíli s lavičkou hupsnul na zem a nešťastnou náhodou mu lavička přiskřípla krk, takže se udusil.

 

Horymír:

Za sedmero horami, za sedmero řekami a za sedmero stromy bylo království, kde vládl kníže Horymír. Jednoho dne hodovali a na krajkový ubrus spadla svíčka, která v zápětí začla hořet. Zanedlouho bylo celé království v plamenech a bohužel nikdo nestačil uniknout. Ani Horymír ne.

 

Liška Bystrouška:

Za městem, za vesnicí, za Žantovem, byl starý dub, ve kterém bydlela liška Bystrouška. Jednoho dne se jí narodili mladý a tak pro ně šla něco ulovit. Vyhlídla si králíka. Po krátké honičce ho chytila a vracela se do doupěte. V doupěti žádné liščátko nebylo a bylo tam hodně krve. Liška Bystrouška z toho neštěstí spáchala sebevraždu.

 

 

Jelen:

V jedné vesnici bydlel muž, který strašně rád chodil do lesa na houby, jednoho dne po dešti vyrazil na lov hub. Hned když vkročil do lesa našel několik hub. Najednou uviděl jelena. Muž byl okouzlen a pozoroval ho. Když v tu najednou vyšla rána. Zasáhla jelena. Muž začal plakat a rychle běžel k němu a další rána. Muž to schytal. Myslivec si ho spletl s dalším jelenem.

 

Blesk:

V jednom domě bydlel klouček, který seděl zrovna u počítače. Začalo se stmívat a začali lítat blesky. Byla obrovská bouřka a kluka to neodradilo v hraní her. Najednou hrozně zahřmělo. Klouček se trochu zděsil, ale stále seděl u počítače, když v tom prásk! Blesk zasáhl dům, kde byl klouček a ten vybouchl, kvůli plynovému vytápění. Klouček byl smrtelně zraněn.

 

Sebevražda:

Za sedmero horami, za devatero řekami, žil kluk, kterého už nudil svět a jednoho dne spáchal sebevraždu. Napsal dopis na rozloučenou ve kterém bylo napsáno: „ nechtěl jsem ti ublížit mami, ale nemělas mě nutit do nádobí!“

 

Pračka:

Za devatedvaceti horami se narodil kluk. Po dvou letech začal chodit a jednou si vlezl do koše na špinavé prádlo a tam usnul. Máma si ho nevšimla a vhodila ho i se špinavým prádlem do pračky. Po vyprání byl opravdu čistý, ale bohužel se tam utopil.

 

Král je pták:

Byl jednou jeden král, který si rád hrál na pokémony. Jednou se díval na seriál Pokémon, a tam uviděl ptáka, který uměl dobře bojovat a král chtěl být jako on. Hned vylezl do nejvyšší věžičky, která byla v království a vžil se do role ptáka. stoupnul si na okno a skočil. Přežil to, ale dopadl do řeky, kde byli krokodýli, takže to nepřežil.

 

Feťák:

Za sedmero horami, za sedmero řekami žil feťák. Jednoho dne jel autobusem do města pro travku. Ve městě vystoupil a přecházel silnici. Tam si ho jeden řidič náklaďáku nevšiml a srazil ho takovou silou, že se napíchl na protější plot, kde vykrvácel.

 

Degen:

Žil jednou jeden degen, který se jmenoval Václav. Jednou čel takhle po ulici a uviděl pěknou štíhlou a vyfiklou dívku. Hned za ní běžel a nabízel jí svoje tělo. Dívka vytáhla sprej a stříkla mu ho do očí. Václavovi to oči úplně vyžralo a už ji nikdy neuviděl.

 

Stokoruna:

Šel po ulici děda a náhle uviděl stokorunu, ohnul se a už se nemohl narovnat. Chtěl zavolat někoho na pomoc, ale nikdo mu neudělal laskavost. Za chvíli se tam seskupila parta kluků, která se mu vysmívala a začala ho kopat do zadku. Dědula se tak nasral, že se narovnal a tím si zlomil míchu a na místě byl mrtvý.¨

 

Eskalátor:

Žil jednou jeden kluk, který se jmenoval Smrtinožka. Jednoho dne šel do nákupního centra na nákup. Šel do nejvyššího patra a tam nakoupil elektroniku a šel zaplatit. Zaplatil a jel po eskalátoru dolů. Na konci eskalátoru zapomněl zvednout nohu a začalo ho to táhnout dolů do eskalátoru. Bohužel se nevyhrabal a roztrhalo ho to na kusy.

 

Víla:

Za sedmero horami, za sedmero řekami žil sedlák, který každý den tvrdě pracoval. Jednoho dne šel do lesa na dřevo. Skácel jeden, dva, tři stromy a najednou se mu zjevila víla. Víla ho lákala do rybníka. Sedlák se jí poddal a víla ho dostala pod vodu, kde se utopil.

 

Drak:

Za devatero horami žil drak, který zabíjel princezny. Jednou vyletěl na lov do nedalekého království. Strážní, kteří hlídali hrad si ho bezpochyby všimli a urychleně spěchali do muničního skladu, kde si vzali samopaly a rychle běželi na hradby, kde vystřelili po drakovy celý zásobník. Draka to zabilo a království bylo zachráněno od hrozby draka.

 

Benzín:

Za devatero vysílači a devatero nákupními centry, žila rodinka, která žila úplně normální život. Jednoho dne byla zima, a tak zatopili. Nechtělo jim to chytnout a tak do kotle nalili benzín. Před benzínem tam hodili i baterku a tak to za chvilinku celý vybouchlo a celou rodinku to zabilo.

 

Prase:

Žilo bylo jedno prase, které vypadalo jako prase a strašně smrdělo, a proto se mu každý smál. Jednoho dne se tak nasral, že vzal ostrý nůž, který vzal z kuchyňské linky a všechny ostatní prasata zabil nožem. Potom toho strašně moc litoval, a tak nasměroval nůž proti sobě a zabil se taky.

 

Kačenky:

Za devatero řekami, za devatero horami a za desatero přikázáních, šli kačenky po trávě, pak šli po hlíně, pak po vodě, až nakonec dorazili k silnici, kde jezdilo strašně moc aut. Kačenky si mysleli, že jim auto zastaví a oni tak budou moct přejít silnici. A tak vyrazili, ale hned první auto je všechny přejelo.

 

Sukně:

Za předalekým kopcem bydlela stará stařena, která ráda pletla sukně své vnučce. Jednoho dne na dveře zaklepal nějaký muž, který ji poprosil, jestli by mu neupletla sukni. Stařena se ho zeptala na co a muž odpověděl: "vlastně nechci sukni, já chci prachy a vzal stařence všechny peníze co měla a utekl. Stařence z toho kleplo. Konec

 

 

Myš:

Žila jednou jedna myš, která žila ve starém domečku na pokraji vesničky, kde bydleli Smetákovi. Jednoho dne ji maminka uviděla a hned na ni vzala smeták. Honila ji asi dvě hodiny po baráku, až ji nakonec chytla a vhodila do popelnice, kterou podpálila. Chudák myška

 

 

 

 

Temelín:

Za sedmero horami, za sedmero řekami a za sedmero atomových elektráren, žil stařeček, který stále nadával na Temelín, jednoho dne se doplazil ke vchodu vrátnice a zvolal: Vy jste mi dali do těla nádor! Na sobě měl výbušniny a zmáčkl tlačítko a celej Temelín vybouchl a tím vyhladil celou Českou republiku a Rakousko. Šťastný to konec

 

 

Moukař:

Za sedmero řekami, za sedmero kopci bylo stavení a v něm žil Moukař, který měl rád mouku. Jednoho dne si koupil zvláštní mouku, která měla uši a dokonce mluvila. Jednoho dne si povídali a mouka se tak naštvala, že začala plivat mouku a tím Moukaře udusila. Tak končí tato balada.

 

 

Šplhač:

Žila jednou jedna dívka, která měla ráda svého kluka. Ten jí chodil navštěvovat vždycky v noci, kdy její rodiče spali. Jednou v noci, kdy strašně pršelo, klukovi nešlo vyšplhat nahoru za svou milou a když už byl u jejího okna, tak spadl a zlomil si vaz. A tak to smutně dopadlo pro dívku a dobře pro rodiče.

 

 

Žáby:

Za devatero horami, za devatero řekami bylo stavení, ve kterém byly žáby, které se schovávaly před vodou, je to paradox, ale je to tak. Jednoho dne k nim zavítala Karkulka a pověděla jim, že se tam blíží vlk. za chvíli tam byl. Našel schovanou Karkulku a zabil jí. Pak slyšel kvákat žáby, které kvákali niemand a všechny je sežral a šel si lehnout.

 

 

Máňa a syn:

Žila jednou jedna Máňa a ta měla jednoho syna, jednoho dne si vyšli na procházku lesem. Tam uviděli bizona. Ten se na ně rozběhl a kousl synka do hlavy a na místě zemřel. Máňa z toho byla v šoku a stále stála na místě. Bizon se na ní obrátil a ukousl jí hlavu. A tak smutně končí tato pohádka.

 

 

Fešák:

Žil jednou jeden fešák, který dělal do modelingu. Jednoho dne dostal nabídku, jestli by nechtěl předvádět spodní prádlo. Fešák to přijal a druhý den měl nastoupit do práce. Za chvíli byl na mole. Jak blikali blesky od fotoaparátů, tak fešák nic neviděl, a tak se zapomněl otočit a spadl na konci mola dolů. Spadl tak nešťastně, že si zlomil vaz.

Kuba a děda Krekonoš

Žil jednou jeden kluk, který se jmenoval Kuba. Kuba měl dvě sestry a jednoho bratra. Také měl dědu, který dostal přezdívku Krekonoš, protože měl dlouhé bílé vousy a byl podobný Krakonošovi. Všichni bydleli ve vesničce, která se jmenovala Hlušice, podle toho, že tam bydleli samí hluší lidé.

             Jednou šel Kuba na návštěvu k dědovi. Když došel k domečku, kde bydlel děda Krekonoš a jeho babička, tak vešel dovnitř a uviděl babičku, jak bedlivě kouká na televizi a děda Krekonoš vařil. Kubu to trošku udivilo, ale šel se koukat s babičkou na televizi. Děda vařil domácí bramboráky. Když s tím byl hotov, tak každému dal na talíř dva kousky bramboráků a šel prostírat na stůl. Hned se seběhli v kuchyni a rychle to do sebe cpali. Kuba doufal, že tam děda nedal ingredienci, kterou dávali kuchařky v základní škole Hlušice do jídla. Byli to zuby, kousky drátěnky a pšeniční červy, ale nic takového tam Kuba naštěstí nenašel. Když to všechno Kuba snědl, tak poděkoval a šel domů hrát hry na svém super počítači.

             Zanedlouho to dojedla i babička a najednou u nich zazvonil někdo na zvonek. Babička se šla podívat. Stály tam dvě cikánky a žádali babičku, jestli neví, kde bydlí jedna stará paní, která se nedávno nastěhovala do Hlušic. Babička o tom nic nevěděla a tak šla dovnitř. Tam načapala třetí cikánku, která tam vešla zadním vchodem a chtěla ukrást něco z domu, ale babička jí vyhnala baseballovou pálkou zpátky na ulici. Potom zamkla zadní vchod a šla všechno povědět mamince Kuby.  Mezitím, když odešla babička, tak se děda Krekonoš šel protáhnout do postele a usnul. Maminka Kuby byla zděšená a ihned zavolala policii. Za chvíli přijeli a sebrali všechny cikány, které byly ve vesnici, takže půlka obyvatel byla pryč.

 Bylo pondělí a Kuba se svou třídou vyráželi do lesa, který byl hned za Hlušicema. Konal se totiž den Země a celá škola musela sbírat odpadky po celém lese. Kuba tam objevil starou ledničku, kolo bez šlapek, mnoho papírků od tribitek a hodně stromů, které byli po celém lese. Kubův kamarád Lukáš našel uprostřed lesa bažinu a hned k ní běžel, ale už se nevrátil protože tam zapadl a zemřel. Po několika hodinách se všichni vraceli do školy.

Kubovi prarodiče bydleli hned na kraji vesnice a Kubova třída šla zrovna okolo nich. Děda Krekonoš zrovna seděl na lavičce před svým domem, když  najednou uslyšel něčí smích. Vzal si tedy pušku, protože si myslel, že to jsou nějací lupiči. Schoval se za křoví, které bylo hned u plotu, kde procházeli děti. Děda Krekonoš  vypálil prozatím dvě rány, aby zahnal lupiče. Přitom trefil dvě spolužačky z Kubovy třídy. Všichni začali ječet a rychle zdrhat. Kuba běžel k dědovy a chtěl se ho zeptat proč to udělal, ale když vešel na zahradu, tak ho děda vzal pohrabáčem a Kuba upadl do hlubokého kómatu. Když děda Krekonoš zaostřil na bezvládné tělo, uviděl Kubu, hned šel domů a zavolal záchranku, která asi za dvě hodinky odvezla Kubu do nemocnice. Po sanitce tam přijeli pohřebáci a odvezli dvě těla Kubových spolužaček. Děda Krekonoš z toho měl málem infarkt, a tak si chtěl vzít svoje prášky na uklidnění, ale místo toho si vzal viagru. V tu chvíli přišla do místnosti babička. Ta z toho měla vyvalený oči, ale za chvilku se na dědu usmála a zatáhla ho do ložnice. Za hodinku byli oba spokojení a spali skoro celý den.

Ráno je šel navštívit Kuba. Bylo mu divné, že když zvonil, nikdo neotvíral. Vydal se tedy na průzkum. Koukal se do každého okna, ale jedině v ložnici bylo zataženo. „Něco tady není v pořádku!“ říkal si v duchu Kuba. Vlezl tedy oknem do kuchyně, které bylo otevřené a vydal se do ložnice. Pomaloučku otevíral dveře a zanedlouho s úžasem koukal na nahá těla babičky a dědy Krekonoše. Babička se za chvilku probrala a když viděla Kubu, jak se na ně upřeně s obrovskýma očima kouká, přetáhla přes sebe duchnu a probudila dědu Krekonoše, který si také přes sebe přetáhl duchnu. Kuba se jim omluvil, že nezaklepal na dveře, ale říkal jim, že to bylo divné, když neotvírali, a tak se o ně bál. Babička se mu také omluvila a udělala mu výtečnou snídani. Děda Krekonoš se rozhodl, že udělá Kubovi radost a že s ním pojede do sexshopu. Děda Krekonoš si vybral prasátko s penězma a za chvíli vyrazili do města. Ten sexshop se jmenoval „U staré dámy“ a byly tam jen staré šlapky. Kuba byl zklamaný, ale děda Krekonoš se tam pořádně vyřádil. K ránu se vraceli domů. Když dorazili domů, tak byl ještě děda trochu omámený z sexshopu a babičku si spletl s jednou šlapkou a nabízel jí za sex prachy. Babička nebyla moc nadšená, a tak se naštvala, že proseděla celý den v ložnici a děda Krekonoš se pomaloučku zpamatovával a navečer vyrazil s Kubou a s Kubovým bráchou Láďou na ryby. Kubu to na rybách moc nebavilo, ale musel to vydržet. Když děda Krekonoš jednou nahazoval, tak omylem chytil Kubu za ret a hodil ho do rybníka. Kuba byl tak nasraný, že šel domů a ani se s dědou Krekonošem nerozloučil.

Další den byla sláva. Do Hlušic přijela Pamela Anderson. Děda Krekonoš se na ní těšil už dva měsíce a nechtěl si ji nechat ujít. Odpoledne přijela ke krámu v Hlušicích. Když vystupovala z limuzíny, tak děda Krekonoše zajímalo jediné. Koukal se na její dudy. Nikdy tak velké ještě neviděl. Dědu Krekonoše z toho kleplo a už se nevzpamatoval. Odvezli ho do nemocnice, ale už bylo pozdě. Kuba byl velice smutný z dědovy smrti, ale život pokračoval pro něj dál. Večer šel na diskotéku do Hlušic. Tam se tak ožral, že mu to vyžralo jeho játra.

V jeden den ztratila babička Krekonoška své dva miláčky. A tak smutně končí příběh o Kubovi a dědovi Krekonošovi.

KONEC

Napsáno dne: 3.9.2006

 

HOROROVÝ PŘÍBĚH:

VANCOVÁ ZABIJÍ

Vše začalo, když se Lenka narodila. Už ve 4 letech roztrhla svou panenku Barbie na malé kousky. V 5 letech zlomila ruku své kamarádce ve školce. V 6 letech nastoupila do školy. V první třídě měla velké problémy. Když o ní někdo špatně mluvil, tak se Lenka tak nasrala, že všechny děti zabila a po této události utekla a už se neukázala.

 Až za 8 let se znovu ukázala a opět se chystá zabíjet.

Lenka se vrací do své rodné obce. Těch 8 let se schovávala v kanálech, a když vylezla, byla zarostlá i na svém přirození. Prvního koho po svém návratu zabila, byl její starý přítel Dunka, zabila ho, když masturboval na záchodě.Celkem má za sebou 24 vražd. Policie nenašla ani jednu stopu, která by směřovala na Lenku. Po této události se vesnici začalo říkat Lužecký masakr. Všichni občané Lužce začali odjíždět ke svým známým, jenom Aneta Kysilková se svou rodinou zůstala. Další cíl Lenky byla tedy Aneta a její rodina. Lenka jim napsala dopis, že v kulturním domě se koná oslava narozenin paní Mastikulové. Celá rodina se tedy vydala na oslavu. Uvnitř byla taková tma, že když Aneta rozsvítila, tak celá její rodina byla už mrtvá! Aneta se strašně vyděsila, tak utekla do druhého patra, to ovšem neměla dělat, protože tam jí Lenka dostala. Vancová už měla za sebou 28 vražd. Po 2 týdnech se začala celá vesnice vracet do svých domovů, mezi nimi byla i Jana Krejčová. Jednou večer šla Jana ke své kamarádce Veronice Bydžovské, ale k Veronice už nedošla, protože se tak lekla Lenky, kterou cestou potkala, že se jí zastavilo srdce a zemřela. Místo Jany šla na návštěvu Lenka. Verča otevřela a Lenka jí probodla nožem břicho, Veronika pomalu a těžce zemřela. Lenka měla rozpis těch, které přednostně zabije, patřili do něj : Michal Janouch, Lenka a Martina Soumarovi, Iveta Drobná, Kateřina Vondrušová a Jakub Pokorný.

 Další den rozpárala v posteli Michala Janoucha. Po tomto incidentu se na Lenku začali líčit různé pastě, důchodci po ní stříleli vzduchovkami, děti po ní házeli petardy a výbušné miny, ale nic nezabralo. Proto se proti ní rozhodli bojovat tři stateční muži: Jan Ryzner, Lukáš Poříz a Petr Szejut.

 Lenka šla tajně do Skochovic, zabít sestry Soumarovi, protože jí jednou ustřihli pramínek vlasů. Ale ve Skochovicích byli připraveni kluci a sledovali Lenku, kluci už bohužel nezabránili vraždě obou holek Soumarových, přesto sledovali Lenku až do Lužce, ale tam ji ztratili. Lenka si ze seznamu odškrtla Soumarovy a vrhla se na další jméno, a to je Iveta Drobná ze Starého Bydžova. Lenka se vydala na cestu, kluci jí našli až ve Skřeněři a viděli, jak běží do Starého Bydžova, málem je zahlédla, ale kluci jsou obratní a rychlí, takže se hned schovali. Ve Staráku se Lenka schovala do rakve v kostele, v neděli je totiž mše a Iveta na ně chodila, protože tajně milovala kněze Pepu.Pepa tam zrovna nebyl a Iveta si všimla rakve položené na stole.Zvědavost jí nedovolila nepodívat se do rakve, Iveta rakev otevřela a Lenka ji probodla nožem lebku. Kluci se na ní dívali za oknem, ale Lenka vylezla a uviděla je, kluci se rychle rozutekli. Lenka,ale sledovala Lukáše a sekla ho do ruky, ale Lukáš jí i přesto utekl. Lukáš si s pomocí Honzy zavázal ruku a od té chvíle si dávali už mnohem větší pozor.Lenka už zabila 33 lidí.

 Lenka se vrátila do Skochovic zabít Pavla Schovánka (kterého nesnášela, protože byl gay a má přišité koule). Převlékla se za Martina Pornopeše a zazvonila u jeho domu. Pavel ho (respektive jí) pozval domů, zatáhl jí do postele, protože si myslel, že je to Martin. V posteli se chvíli muchlovali až Pavel dosáhl prvního orgasmu a zemřel. Kluci se schovali do popelnic, které stály před domem Schovánkových.Lenka za pár sekund utekla. Kluci vylezli z popelnic a pěkně smrděli. Nyní chtěla Lenka zabít Jakuba Pokorného, protože jí přejel v 6 letech nohu na kole. Vloupala se do jeho domu, Jakub zrovna pařil na kompu GTÁčko a najednou jí uviděl, a tak vyskočil z prvního patra, zlomil si nohu, ale utekl jí. Vancová byla moc nasraná, ale Jakuba zatím nechala na pokoji.

 Nyní Lenka vycestovala hodně daleko, až do Kouřimi (Toužimi) za Václavem Opaskem. Když Lenka dorazila, Vašek zrovna vykuřoval cigaretu, byl v takovém stavu, že vůbec nevnímal své okolí, a tak Lenka měla lehkou práci, zabila ho 40 ranami nožem do břicha.

 Lenka se opět v klidu přemísťuje do Hlušic, zabít Ondřeje Kohouta, protože má ráda slepičí maso. Ondrova smrt byla pro ní pochutnáním a rychlá, Lenka mu nožem uřízla hlavu. Kluci jí opět uviděli a naplánovali si jak na ní: Lukáš by upoutal její pozornost, Honza by jí svalil na zem a Petr by jí probodl. Ale než stačili plán celý promyslet. Lenka doběhla mezi tím do Starého Bydžova, zabít Katku Vondrušovou, protože se chtěla najíst. Cestou zpátky do Lužce sežrala ještě pár důchodců, aby se plně nasytila. Už měla za sebou 45 vražd.

 „V Lužci možná dojde na Lenčin konec!“  Lukáš na ní zavolal, Lenka se otočila a běžela na něj, za ní se vyřítil Honza a skočil na ní, Lenku tím povalil, přiběhl Petr a dal jí přes 400 bodných ran, Lenka na místě zemřela, ale pro jistotu jí kluci rozřezali na kusy a spálili na uhel.

 Po této události se kluci staly hrdiny Lužeckého masakru. Po měsíci se otevřela Hlušická škola, a devátá třída byla poloprázdná. Všichni byli rádi, že je Lenka Vancová už mrtvá. Lukáš, Honza a Petr se stali nerozlučnými kamarády a statečnými zachránci budoucích životů.

 Tím příběh končí.

Tento příběh byl napsán 2.11.2004

 

LEGENDA OŽILA,

VANCOVÁ ZABÍJÍ JEŠTĚ OSTŘEJI !!!

Tento příběh začíná o několik měsíců později po Lužeckým masakru. V tomto příběhu se jeden kluk snaží napodobit Lenku Vancovou. Je to Jakub Pokorný. Všem dětem začínali prázdniny.Devítka se naposledy viděla pohromadě, protože bylo 30.června a ještě k tomu šel každý na jinou střední školu.

 Kuba byl nasranej úplně na všechny, protože měl dvě kule na vízo a tak si nemohl užívat jako ostatní, protože se musel v létě učit na opravky. Na to se Kuba vyflák a řekl si, že by chtěl být slavný jako Vancová a tak se rozhodl, že bude zabíjet jako ona a tím začíná tento příběh.

 První den prázdnin začal s vraždami. Prvního koho chtěl nejvíce zabít byl Roman Pecka z Hlušic. Kuba si ho vybral proto, protože se mu nejvíc smál, když dostal ty dvě pětky. Kuba naštěstí bydlel ve stejné vesnici jako Roman, a tak to neměl zas tak daleko. Roman často chodil do jedné uzoučké uličky, která vedla od jeho domu až do základní školy. Tam si zapaloval vždycky cigáro. Kuba si tam na něj počkal ve křoví. Už byla půlnoc, takže šel Roman vykouřit svoji další cigaretu. Roman často chodil ke křoví, kde čekal Kuba, a tak Kuba měl lehkou prácičku. Roman si zrovna zapaloval cígo, když vtom najednou ucítil bolest ve svém břiše. Byl to Kubův nůž. Roman začal zmatkovat a začal běžet s probodnutým břichem domů, ale Kuba ho v tom běhu ještě bodl do zad a Roman už tu bolest nevydržel a zemřel. Kuba ho tam nechal a k Romanovu tělu přidal vizitku, na které bylo: Legenda ožila, bojte se!. Potom Kuba zase šel klidně domů. Ráno v uličce našel nějaký starý dědula Romana a zavolal policii. Policie za pár minut přijela a zjistila, že takovým způsobem zabíjela Lenka Vancová a rychle zavolala FBI, aby to prošetřili. FBI zjistila, že to musel být někdo jiný než Vancová, protože Lenka už je dávno mrtvá.Zatím se na to vyflákli, protože dostávali výplatu. Kuba zatím promýšlel, koho zabije dál a napadlo ho, že by mohl zabít všechny, kteří s ním chodili do třídy. Mezi nimi byli i naši hrdinové Honza, Lukáš a Petr.

    Kuba si vybral známého kluka. Byl to Michal Šteyr ze Starého Bydžova. Kuba ho velmi dobře znal, protože s ním chodil na tréninky fotbalové a Kubu furt nasrávalo, že je Michal lepší než on. Kuba jel do Staráku na kole a s sebou si vzal vzduchovku, kterou vzal dědovi Krakonošovi. Schoval se do koruny jednoho stromu, který byl u hřiště. Michal často chodil s klukama hrát fotbal a ten den tam taky šel. Kuba zrovna usínal, když tam šel Michal, ale naštěstí si ho Kuba  všiml. Počkal si na skvělý okamžik a vystřelil. Poprvé se mu to nepovedlo, a tak si nabil znova vzduchovku, zamířil a trefil Michala do hlavy. Michalovi už nebylo pomoci. Jeden Michalův kamarád Patrik si všiml Kuby jak ujíždí pryč na kole a  zavolal to profesionálům. Zavolal Nesmrtelnou Trojku. Honzu, Lukáše a Petra. Když se to dozvěděli, tak to jeli hnedka vyšetřit. Stavili se u Kuby doma, ale on tam nebyl, a tak si tam na něj počíhali.

    Kuba se stavil ještě na Hamburgeru ve městě a potom zamířil domů a dával si velký pozor. Před svým domem se schoval do pole mezi kukuřici a tam šel pomaloučku k domu a zamířil k zadnímu vchodu. Kluci si ho nevšimli, protože hlídali přední vchod, a tak tam čekali až do rána. Uviděli Kubu, jak si to žene do Skochovic zabít Olinu Jiřičnou. I když viděli, jak jde Kuba k Olině, tak kluci vůbec nezaútočili, protože jim nevadilo, že jí zabije, protože to byla bláznivá holka. Když od ní Kuba vylezl, tak byl celý od krve a zase si to hnal domů.

   Kluci měli s sebou suprové zbraně. Honza měl dvouhlavňovou brokovnici, Lukáš měl dvacet tun výbušnin a Petr super luk se zaměřovačem. Hned se vydali za Kubou. Nasedni do super fára, kterýho si sami uďáli, takže jim to nechtělo nastartovat a ještě k tomu to jelo nejvíc 20 kilometrovou rychlostí. Než to kluci nastartovali, tak se zatím Kuba dobelhal domů a stačil se ještě najíst.

   Kuba si vybral další oběť. Byl to velký kamarád Lukáše. Jmenoval se Honza Ryzner, který patřil do nesmrtelné trojky. Na opuštěné silnici, kde neprojede za den jediné auto se kluci s Kubou setkali. Byli od sebe vzdálení asi sto metrů. Kuba se na ně rozběhl a kluci stáli v klidu na místě. Na obou stranách silnice byla kukuřice a najednou do ní skočil Kuba, takže kluci nevěděli, kde se objeví. Lukáš se začal strašně bát a najednou vyskočil Kuba a shodil Lukáše na zem. Lukáš se nezvedl, protože spadl na hlavu a na chvilku se prospal. Kuba zase zalezl do kukuřice. Honza říkal, že by měli zmizet, ale Kuba zase zaútočil. Vyskočil z kukuřice a bodl Petra do břicha. Opět zalezl do kukuřice. Petr tam vykrvácel. Honza mu nemohl pomoct. Strašně se nasral a čekal na Kubu. Kuba pomaloučku vylezl a postavil se doprostřed silnice. Oba na sebe zírali a Honza si vzal brokovku a střelil Kubu do nohy. Kuba se nemohl odplazit do kukuřice, a tak k němu přišel Honza a zamířil na něj. Kuba řekl svoji poslední větu: “Stejně si tě jednou najdu a dostanu tě ty hajzle!“ Když to dořekl, tak mu Honza vystřelil mozek a hned zavolal sanitku. Petr se najednou vzbudil, i když si Honza myslel, že je už mrtvý a Honza měl strašně velkou radost. Po příjezdu sanitky šel Honza domů a čekal na další den.

   Ráno se vydal do nemocnice za klukama. Byli na stejném pokoji, takže si mohli v klidu povídat. Honza si sednul k oknu a tam uviděl pohřebák a v něm uviděl Kubu. „Konečně je po něm“ řekl Honza a kluci byli rádi, že je konečně po všem.

  Nesmrtelná trojka se po několika dnech dala zase do kupy a začali zase šetřit ty nejdivnější případy pod sluncem.  Konec příběhu.

 

 

Dopsáno dne: 19.7.2005

 

Martin, přemožitel komárů

 

Začalo to jednou v noci, kdy nemohl Martin usnout, protože ho otravovali komáři.

           Bylo kolem půl třetí ráno a Martin byl stále vzhůru i když šel ten den do školy.

Byl vzhůru kvůli komárům, kteří ho stále píchali a otravovali. Martin už nevěděl co dál, když v tom ho napadlo, že by je mohl zabít. Byl to super nápad, který opravdu fungoval.

Ale v tom se zarazil, protože si jednoho dne řekl, že nebude zabíjet zvířata. Nápad byl v pytli. Tak si zavolal na pomoc maminku. Jeho mamka na něj byla nasraná, protože jí vzbudil a taky mu to oplatila. Sice zabila všechny komáry, ale nalila mu pod peřinu žlutou šťávu. Vypadalo to jako kdyby se pochcal. Ani si toho Martin nevšiml a ráno to jeho bratr viděl a hned to kecnul tátovi a ten ho zkopal a chytnul ho za nohy a mlátil mu hlavou o futra. Chvilku byl trochu debilní, ale nakonec dostal ve škole nejhorší známku čtyřku. Za to ho doma zase zkopali a musel se osm hodin učit. Tentokrát ho žádný komár neotravoval.

   Další den ve škole dostal šest jedniček, protože se nechal ze všeho vyzkoušet. ( dostal je díky tomu, že se učil osm hodin) Ten samý den mu jeho mamka opět otevřela okno, aby se mu ty jeho prdy vyvětrali a nalítalo mu tam 112 komárů. Když přišel domů, tak byl tak nasranej, že se z toho posral. Večer byl popíchanej úplně všude.

   Ráno ve škole vypadal jako kdyby ho poštípali komáři a hrozně ho to svědilo. Dokonce to vypadalo jako kdyby……… Když přišel domů tak z nudy počítal komáry. Napočítal jich 546, protože se mu za ten den rozmnožili. Stále ho nic nenapadlo. Až si řekl: „když je zabiju sprejem, tak je vlastně nezabiju já, ale sprej ! “ A šel se po nějakým spreji podívat, ale doma žádnej nenašel. Další den si ho šel koupit, ale zabil jen půlku, protože byl (Ten sprej) vystříkanej a Martin byl trochu omámený tím zápachem co tam byl.

   Další den si šel koupit čtyři spreje a doufal, že to na ně vystačí. Naštěstí mu to vystačilo a byl rád. Ale ještě ten večer mu tam nalítalo strašně moc much, protože zapomněl uklidit hovno (když se jednou posral) a všechny mouchy si hned dávali do nosu. Martin byl z toho úplně na mrtvici a na ty mouchy se vysral a šel spát do obýváku.

Když tam ráno šel, tak mouchy byly pryč a to hovno taky, protože ho ty mouchy sežraly.

Poprvý měl aspoň chvíli dobrou náladu, ale ta mu zmizela večer. Zase bylo otevřené okno a zase mu tam nalítalo pár komárů. Na ten slib se vysral a všechny komáry zabil buďto rukou nebo nějakým sešitem na češtinu. Po dlouhé době si užíval skvělého odpočinku.

      Po každé, když uviděl nějakého komára, tak ho sledoval tak dlouho, dokud ho nezabil a to se mu stalo osudným.   Jednoho krásného dne se šel Martin projít do lesa a tam chtěl načerpat čerstvý vzduch, ale překazil mu to komár, který mu stále kroužil okolo hlavy. Martin ho chtěl zabít a tak stále za ním běžel. Běžel asi dvě hodiny až doběhl na prachovské skály. Martin si vůbec nevšímal kudy jde a najednou začal padat ze skály dolů. Když dopadl, tak se zabil a komár to naštěstí přežil.

 

       Tak končí tento debilní příběh. Smrtí Martina. Všichni komáři na světě oslavovali tak, že se tím alkoholem zabili a komáři byli vyhubeni.

 

Napsáno: 14.10.2005

 

 

Městečko South Prag

V tomto hnusném městečku žili čtyři debilové, kteří vymýšleli samé hovadiny. Jmenovali se Honza, Lukáš, Petr a Martin.

    Jednoho dne kluci vyrazili na dlouhou cestu Českou Republikou. Vyrazili si do městečka South Prag. Nejprve zamířili do malé hospůdky na kraji města. Dali si pár piv, roztřískali skleničky a dali všem přes držku. Pak zamířili do aqua centra, a tam se šli vykoupat. Zanedlouho začali pouštět vlny a Lukáš se začal topit. Kluci ho tam nechali a šli do samoobsluhy se najíst. Našli nějaké popelnice, a tam vyhrabali skoro neporušený hamburger. Strhla se velká rvačka. Vyhrál ji Petr, protože měl u sebe slzný plyn. Mezitím se Lukáš utopil.

    Za chvíli zase vyrazili na cestu. Šli do ZOO. Uvnitř měli mnoho možností. Mohli si dojít na WC, pořádně se najíst, procházet se a pozorovat zvířata a nebo se mohli svést vláčkem. Martinovi se líbil vláček, Honzovi WC a Petrovi procházení po ZOO.

    Martin ukradl nějakému klukovi desetikorunu a šel si koupit lístek na vláček. Zanedlouho vláček nastartoval a už jeli. Martinovi se to hrozně líbilo a když vláček dojel na konečnou, tak zůstal ve vláčku a čekal, co bude dělat ten chlap, co řídil ten vláček. Ten chlap potřeboval strašně na záchod, a tak se šel vyčůrat za keřík. Martina napadlo, že by mohl dělat strojvedoucího, a tak si nasednul na místo řidiče a ujel. Když se ten chlap vrátil, tak už svůj vláček nenašel a začal brečet. Martin si jel spokojeně po ZOO až najednou ho začalo pronásledovat auto. Strhla se velká honička. Byla velmi dlouhá, až to skončilo u mostu. Martin nedával pozor kam jede, prorazil zábradlí a spadl rovnou mezi krokodýly. Byl za pár sekund mrtvý.

    Mezitím šel Honza na záchod. Nejprve vešel na holčičí záchody, ale tam ho hned vykopli. Potom zamířil na chlapský. Strašně se styděl, a tak šel do kabinky. Zapomněl zamknout a to se mu stalo osudným. Dovnitř vešel Honzofil, zabouchl se tam s ním a znásilnil ho. Honza neměl šanci. Měl roztrženou zadnici a už nestačil zavolat pomoc. Zemřel.

    V tu dobu šel Petr stále po ZOO a koukal se na zvířata. Za chvíli došel na most, kde zemřel Martin, ale byl docela šťastný, protože za mostem uviděl Mc´Donald. Objednal si dvojitý hamburger s hranolkama. Čekal tam asi dvě hodiny na ten hamburger a pak od tamtud odešel. Petr začal taky potřebovat na záchod, a tak rychle běžel na začátek ZOO, kde bylo WC. Petr se taky trochu styděl, a tak zalezl do kabinky. Naštěstí zamknul a v klidu se vykakal. Taky tam chtěl jít nějaký Petrofil, ale nedostal se přes zamknuté dveře. Petr za hoďku vylezl a uviděl ve vedlejší kabince Honzu a u něj spousty krve. Petr ho hodil do záchoda a spláchnul. Na záchodě našel smeták a hadr, a tak ten nepořádek po něm uklidil. Za dva dny našli Honzu v septiku a dali ho vystavit do zdejšího muzea jako vodního muže. Chodilo se na něj dívat denně přes osm tisíc lidí. Po úklidu šel Petr pro svůj hamburger.

    Chovatelům utekla zebra, a když to viděl Petr, tak našel na cestě velký šutr a hodil ho po zebře. Zebra lehla jak zajíc střelený brokovnicí a chovatelé dali Petrovi skvělou odměnu. Mohl jíst, chodit na vláčky, jezdit na koních a hladit zvířata úplně zadarmo.

    Rychle šel Petr do Mc´Donaldu a tam si koupil všechno co tam měli. Byl tak nacpanej, že si klidně lehl na zem a pohodově usnul. Za pár hodin se vzbudil a šel na projížďku na Safari. Bylo tam hodně lidí, ale Petr všechny zkopal do kulaté krychle a šel jako jediný do autobusu. Uprostřed cesty autobus z nepochopitelných důvodů zastavil a řidič si to zamířil k Petrovi. Byl to další Petrofil a Petr si řekl: „tý jo, tady je snad každej nadrženej“ a až byl ten řidič autobusu u něj, tak ho Petr tak nakop, že vylítl z autobusu a venku ho sežrali  divocí mufloni. Petr si sednul na místo řidiče a jel dál. Když dojel na konec, tak mu bylo ještě blbě z toho, jak se přežral, a tak hned zamířil do jednoho keříku a tam se vyzvracel. Ještě tam v tom keříku usnul a za chvíli se probudil celý mokrý, protože ho nějaký chlap pochcal. Zašel si na pár piv do hospody, a pak se tak motal, že spadl přes jedno zábradlí ke lvům a ti ho rychle sežrali, protože jim nikdo už dva dny nic k jídlu nedal. Petr zemřel jako ostatní kluci, a tak končí smutně příběh v ZOO. Měli prostě velkou smůlu.    KONEC.

 

Napsáno dne: 20.7.2005

 

Nová červená Karkulka

Tento příběh začíná v jednom starém domečku v lese, kde bydlela Karkulka s rodičema. Rodičům se zrovna narodil kluk. Tuto novinku chtěla maminka Karkulky říci babičce, která bydlela na druhém konci lesa. Maminka chtěla k té novince přibalit do košíku ještě čerstvé kuře, ale zrovna byli v sociální krizi, a tak místo kuřete Karkulka natrhala květiny a dala je do košíku. Před odchodem si Karkulka ještě chtěla pochovat svého čtyřletého bratříčka, a tak jí maminka půjčila nového člena rodiny, který se jmenoval Drbohlav, protože si stále drbe hlavu. Karkulka ho chtěla uspat, a tak ho začala mlátit o stůl. Za chvíli upadl Drbohlav do bezvědomí. Karkulka nechtěla, aby to věděla její maminka, a tak hodila Drbohlava do koše na špinavé prádlo. Karkulka už radši šla k babičce.

    Když odešla, tak se její maminka chystala prát prádlo a vzala i koš, kde byl Drbohlav. Všechno prádlo hodila do pračky a zapnula jí. Maminka se chystala, že půjde do kuchyně vařit pizzu, a když odcházela, Drbohlav se probudil a začal strašně řvát. Maminka se otočila k pračce a uviděla Drbohlava,  jak se točí v pračce a ihned jí utíkala vypnout. Vyndala Drbohlava, a protože byl mokrý, tak ho dala do sušičky.  Po chvilce ho vyndala a dala ho do malé postýlky.

    Karkulka už byla mezi tím v půli cesty a potkala chlapa, který zvracel v příkopě a vedle něho stálo nové auto. Bylo to červené Ferrari. Karkulka už nechtěla  jít pěšky, a tak ukradla auto. Místo, aby jela dopředu, tak zařadila zpátečku a přejela chlapa. Když ho viděla umírat, tak radši rychle ujela. Po cestě porazila pár důchodců i cyklistů a po nich narazila do stromu. Potom už nemohla nastartovat, a tak ten kousek chtěla dojít pěšky. V tom zničeném autě spal na zadním sedadle přikrytý vlk. Když Karkulka zabouchla dveře, tak se ten vlk vzbudil, vykoukl z rozbitého okénka, zaostřil zrak a uviděl Karkulku, jak si to žene k babičce a pronásledoval jí.

   Po chvilce vzal vlk kámen a hodil ho po Karkulce. Karkulka se svalila a vlk si vzal červené šatičky od Karkulky i košík s květinami a šel místo Karkulky k babičce. Za chvilku už byl u domečku babičky. Podíval se do okna a uviděl babičku, jak se zrovna dívá na televizi na Big brothera. Vlk popošel ke dveřím a zaťukal. Když se babička neozývala, tak vlk vešel dovnitř, kouknul se na babičku a viděl jí, jak je zfetovaná. Měla osm balíčků trávy a čtyři krabičky cigaret. Chtěl si jí upéct a tak jí vzal a snažil se jí dotáhnout do pece, ale byla moc těžká a tak jí posadil na křeslo a už se mu to táhlo o mnoho lépe. Asi dvě hodiny jí tam cpal, až se mu to povedlo. Po dalších dvouch hodinách jí rozřezal a ty kousky dal na stůl a pomaloučku je sežral.

     Mezi tím se probudila nahá Karkulka a protože neměla žádné šatičky, tak proto běžela domů. Když doběhla k domu, tak potkala svou kamarádku Evika. Evička se lekla a po chvilce jí řekla, že má docela dobrou postavu, ale to Karkulku nezajímalo a proto běžela za maminkou. Maminku doma nenašla a tak si oblékla poprvé sama šaty, byli to žluté šatičky. Karkulka byla asi tři hodiny doma úplně sama, až u nich zazvonila Eva a šli si hrát na louku, kde byli samé žluté květiny. Pár minut si v nich hráli na schovávanou, až Evička uviděla nějaký stroj, který sekal ty žluté kytičky, ve kterých si obě hrály. Eva se bála a radši utekla. Karkulka si tam jen tak ležela, čichala vůni květů a pomaloučku usínala. Když usnula, tak ten stroj byl asi deset metrů od Karkulky a ten chlap, co řídil stroj, tak jí vůbec neviděl, protože měla žluté šaty, a tak jí přejel. Karkulka se vzbudila a opět na sobě neměla žádné šatičky. Karkulka se nechtěla cestou domů ztrapňovat a tak si nalámala větve ze smrku a držela si je na intimních místech.

     Po hodině dorazila domů a navlékla si nové, modré šaty. Poté přišla její maminka a zjistila, že Karkulka nemá červené šatičky a ptala se jí, kde je má a Karkulka jí odpověděla, že jí někdo okradl. Maminka jí litovala a ihned jela starou škodovkou do Hypernovy pro nové.

    Už začínal být podvečer a maminka se stále nevracela a najednou přišel tatínek a hned se optával, co bylo u babičky a Karkulka mu řekla, že u ní nebyla, protože jí někdo cestou okradl. Táta byl vyděšený z okradení Karkulky a tak jí stále utěšoval a říkal, že zítra s ní půjde za babičkou do chalupy. V deset večer se tatínek chystal jít spát a v tu chvíli přijela maminka. Tatínek se zeptal, jestli už to ví o tom okradení Karkulky a ona mu řekla, že už to ví. Za pár minut už šli všichni spát a ráno v šest se probudil Drbohlav a hned začal bulet. Maminka k němu přiběhla a byla ráda, že už je zase zdravý. Za hodinku se vzbudili ostatní a tatínek a Karkulka se vydali k babičce.

    Když už byli u chaloupky babičky, tak Karkulka zaslechla chrápání. Tatínek se podíval do okna a myslel si, že vidí dvojče Karkulky, protože v posteli ležel převlečený vlk.

    Po chvilce se tatínek odvážil vstoupit dovnitř a probudil vlka. Vlk se lekl a snažil se utéct pryč, ale byl moc tlustý a tak ho cestou ven kopal táta do zadku a vykopal ho pryč. Vlk pádil jak nejrychleji uměl a když se táta vrátil do chalupy, tak uviděl Karkulku, jak pláče u rozřezané babičky. Karkulku utěšoval a za chvíli oba odcházeli domů. Tatínek byl rád, že už nemá tchýni, ale Karkulka nebyla moc ráda, ale nic se nedalo dělat. Když se to maminka dozvěděla, tak jí také nebylo moc do smíchu, ale také byla trochu ráda, protože sdělila po bábě chalupu. Chvíli jen tak stáli v kuchyni, až se k nim doplazil Drbohlav a poprvé řekl jedno slovo: „máma“ a všichni se hned začali radovat a tak končí tento příběh.

 

 

Napsáno : 30.10.2005

 

Parta zhulenců

 

S prvním zhulencem se seznámíme nyní. Jeho přezdívka zní velice vyzývavě. Čórka. Jeho život je plný tajemství. Je mu dvacet pět a nedodělal střední školu. Ve druháku ho vykopli z toho důvodu, že nabízel před školou marihuanu. Nyní už nebydlí se svými rodiči, ale bydlí pod mostem. Jeho rodiče byli velice bohatí, a tak měl dostatek peněz na trávu a jiné drogy. Teď když chce peníze, tak se musí vloupat k rodičům do domu a tam vždy ukrást z tátový peněženky nějakou tu tisícovku. Takhle žije už skoro tři roky a nestěžuje si. Už si dokonce hledá podnájem, kde by se mohl v klidu vyspat a teď, když přichází zima, tak jeho snažení sehnat byt je značně větší než v létě. Teď je takový zástupce party zhulenců.

            Dalšímu zhuleneci  říkají Čoudil. Tomu je 19 a jeho rodiče o tom jeho hulení nemají ani páru. Začal šňupat ve čtrnácti. Nyní dokončuje čtvrtý ročník průmyslové školy, ale není jisté, jestli jí dodělá. Už ve třeťáku málem propadl, ale jeho rodiče podplatili ředitele, který řekl, že to je naposledy. Tak teď by se měl více učit, ale docela na to kašle a radši je s partou zhulenců. Nejradši chodí na diskotéky, kde rozdává mariánku za pár korun.

            Předposledním tahačem party je Lena. Leně je 23 let. Studuje vysokou školu sociálního zaměření. Z této party je nejklidnější, ale na druhou stranu je někdy dost ostrá. Bydlí v podnájmu. Zatím jí přispívají na bydlení rodiče, ale až dodělá střední školu, tak za ní už nebudou platit. Nejraději je u svého compu kde shání marihuanu, koks a další lehké i tvrdé drogy.

            Všichni z této party mají nejraději marihuanu.

            Poslední zmíněnou bude Naděžda. Je to šéf party zhulenců. Je jí 39 let a ze zmíněních má nejlepší zkušenosti s drogami. Začalo to až když dodělala školu. Věnuje se učitelskému povolání. Bydlí sama na kraji města a schůzky zhulenců se konají u ní doma.

Tak to bychom měli s přestavováním zhulenců. Teď k příběhu.

            Jednoho dne, když už bylo jen šest stupňů nad nulou se sešla parta zhulenců u Naděždy. Naďa rozdala úkoly, kdo má co donést a za dvě hodiny byli na smluveném místě. Čórka šel před diskotéku prodávat extáze a docela se mu to dařilo prodávat. Lena šla na městské náměstí, kde prodávala cikánům levné drogy. Čoudil si zapálil cigaretu a šel hledat po městě levné zboží. Naďa šla do lesa, kde bydlel Rumcajs. Od něj si koupila takový zvláštní jed, na kterým byla Naďa závislá.

Městem vedla dálnice a na ní se nabízeli děti. Naďa jedno dítě zatáhla za roh a tam si užila. Dítěti dala tři marihuany a šla se podívat za Čórkou, jak mu jdou kšefty. Čórka prodal všechny extáze kromě jedné, kterou sám spolknul. Náhodou tam byl policajt, který ho viděl, když nabízel extázi, a tak se k němu vydal. Čórka si ho všiml a vzal Naděždu za ruku a utíkal s ní do své škodovky. Byla to velká honička. Za pátou zatáčkou hupsly do příkopu a rychle z toho auta vylezli a utíkali do nedalekého lesa. Policajt zavolal posily a běžel za nimi. Naďa vzala mobil a zavolala Leně, aby pro ně přijela. Lena hned vyrazila a zaparkovala na druhé straně lesa, kde za dvacet minut vyběhli Naďa s Čórkou. Naložila je a rychle ujeli. Policajt zavolal dálniční policii, aby pronásledovalo auto se značkou „vyhul mi“ Zanedlouho je uviděla dálniční policie a opět vyrazili za nimi. Měli suprový auto. Žigulika (za přestrojení). Naštěstí Lena měla Peugeota 206, takže jim rychle ujeli.

Najednou, jak byli všichni zhulení, tak uviděli před sebou Ježíše. Vypadal jako Václav Teslík, jen o něco větší. Zastavili a vystoupili z auta. S úžasem se na něj dívali a v tom promluvil. „Nemáte džointa?“ a Naďa mu s radostí jednoho dala. Naložili ho a jeli k Naděždě domů. Tam už na ně čekal Čoudil.

Parta měla nového přítele. Ježíš jim řekl, že tam u nich nahoře jsou všichni zdrogovaní, a že jim docházejí zásoby, a tak přišel na zem, aby nabral zásoby. Parta zhulenců měla další misi. Večer u nich Ježíš přespal a ráno vyrazili pro nějaké dodávky. Všechno platil Ježíš. Také řekl, že potřebuje asi 500 náklaďáků trávy a 100 náklaďáků ostatních drog a ještě řekl, že se jim za to bohatě odmění, a tak začali po známých shánět trávu, Lena dokonce našla na internetu, že v nedalekém městě je sklad, ke toho mají strašně moc, a tak se tam zajeli podívat. Bylo tam toho asi na sedmdesát náklaďáků marihuany. Tak to všechno naložili a Ježíš to všechno zaplatil.

Za dva měsíce usilovné práce byly všechny náklaďáky naložený a Ježíš se s nimi pomaloučku loučil. Každému dal nějaký ten dárek, který jim měl pomoci s životem, který je čeká. Čórkovi dal Ježíš byt, potvrzení, že má dodělanou střední školu a pár travek do zásoby. Čoudilovi dal  maturitní otázky, které bude mít na konci čtvrťáku. Leně dal

adresu, na které bude mít to nejkvalitnější zbožíčko a také jí dal elixír vzrušení. Nakonec dal Naděždě lék, a když ten lék vypije, tak už nebude závislá na jedu, ale už jen na normálních drogách. Tak se s nimi rozloučil a zavolal si mobilem sluhy, kteří nasedli do náklaďáků a vyrazili do nebe. Všem z party zhulenců bylo do breku. Ježíš jim ještě slíbil, že se s nimi určitě někdy setká. Zhulenci se koukali na oblohu, kde Ježíš pomaloučku mizel z dohledu a potom šli všichni k Nadě domů. Tam Naďa vypila lék proti jedu a už na něj neměla chuť. Potom si chvíli povídali a usli u televize.

Ráno se probudili a zjistili, že jim Ježíš přinesl dárky. Lena dostala tampóny. Čórka dostal nové auto, když rozflákal tu škodovku. Čoudil dostal krabičku na trávu a vodní dýmku.  Naděžda dostala nové stříkačky a různé nádobíčko na fetování. A tak končí šťastně tento příběh a někdy s pokračováním nashledanou.

Napsáno dne: 20.11.2006

 

PES, KTERÝ ŠTĚKÁ,  NEKOUŠE(jen v některých případech)

Žil jednou jeden kluk, který se jmenoval Jimmy Humunakupumupua a ten měl strašně rád cestování.

 Jednoho dne se rozhodl, že by mohl navštívit jednu svojí kamarádku, která se jmenovala Ázerbajdžán Krejčová a ta bydlela uprostřed pralesa, který byl asi 10 kilometrů od domu Jimmyho.

    Jimmy si usmažil smažený sýr s rohlíkem a šel jí navštívit. Šel dva kilometry než dorazil na okraj pralesa. Vzpomněl si, že zapomněl na svou dýku, která by mu pomohla prodrat se velikým houštím, ale už se nechtěl vracet domů, a tak vytáhl nožejček, který používal jeho děda do lesa na houby a zase vyrazil na cestu. Hned po vstupu do pralesa uviděl na zemi pětikorunu. Konečně měl na rohlík. Po nálezu šel zase za Ázerbajdžánem a najednou se octl na rozcestí. Nevěděl kam má jít až si všiml ukazatele, na kterém bylo, že do leva se dostane do malé vesničky, ve které bydlela i Ázerbajdžán a doprava by se dostal do Hypernovy. Jimmy si řekl, že když našel tu pětikorunu, tak že by si za ní mohl koupit rohlík, a tak se rozhodl, že půjde doprava nakupovat do Hypernovy a pak, že se vrátí na rozcestí a půjde doleva do vesničky.

    Když došel před vchod Hypernovy, tak si chtěl vzít nákupní košík, ale do něj musel hodit desetikorunu. Jimmy si vymyslel jeden super plán a schoval se do křoví a čekal, až okolo něj půjde nějaký člověk s košíkem. Za dvě hodiny se dočkal. Zatáhl jednoho chlapa do křoví a tam ho zbil, až tomu chlapovi tekla krev i z vypínačů, které měl na takovém přístroji na cukrovku. Ten chlap se jmenoval Cukrman a už se mu mohlo říkat nebožtík. Jimmy si vzal košík a šel dovnitř.

    Jimmy zamířil k pekárně a tam si koupil rohlík. Jimmy už chtěl jít za Ázerbajdžánem, ale nemohl najít cestu ven, a tak tam přespal na posteli, kterou tam měli vystavenou. Spalo se mu opravdu dobře, taky to byla postel za 200 000 korun! Ráno si přivstal, aby ho nechytla ochranka a když se otvíralo, tak se namíchal mezi hejno lidí a tam se ztratil. Za chvilku našel východ a šel k rozcestí. Na rozcestí se vydal do vesničky. Uprostřed cesty bylo postaveno kino, a zrovna dávali film Rafťáci, a tak se Jimmy rozhodl, že ten film skoukne. Šel tam zadarmo, protože hlídače napadl zezadu a uškrtil ho, takže nic nemusel platit. Po skončení filmu tam ještě chvíli zůstal, protože se chtěl ohřát. Za čtyři hodiny ho vykopli a Jimmy opět zamířil do vesničky.

    Kilometr před vesnicí potkal ožralýho, malýho, tříletýho kluka, který měl v sobě tři promile alkoholu a dokonce měl u sebe dvě stě padesát korun. Jimmy ho obral o ty prachy a odklidil ho z cesty. Když dorazil do vesnice tak se zeptal jedné stařeny, kde bydlí Ázerbajdžán a ona mu neodpověděla. Zeptal se jí ještě jednou a ona opět neodpověděla. Zeptal se jí naposled a zase nic. Jimmy jí dal do držky a šel se zeptat někoho jiného. (Ta stařena byla hluchá). Jimmy se už nikoho dalšího nemusel ptát, protože Ázerbajdžán uviděl několik metrů před sebou. Jimmy se za ní vydal a když jí dohnal, tak jí slušně pozdravil. Áza se otočila a nevěřila vlastním očím. Hned se začali bavit.

    Áza ho pozvala k ní domů, a tak šli. Tam se Jimmy pořádně najedl a napil. Dokonce u ní přespal a další den se s ní rozloučil a šel zase domů. Jimmy byl strašně rád, protože si s Ázerbajdžánem vylepšil vztah a ještě k tomu u ní mohl přespat. Jimmy si řekl, že by k ní mohl chodit častěji. Ještě ve vesnici si došel na nákup do malého krámku a tam si koupil pitíčko a tribitku na cestu a u pokladny to všechno zaplatil a najednou tam ve druhé místnosti zazvonil telefon a prodavačka tam hned běžela ho zvednout a zapomněla zavřít kasu a Jimmy si toho všiml. Vzal všechny prachy co tam měla, zabouchl kasu a rychle utekl. Prodavačka si toho vůbec nevšimla. Jimmy si vyďál 2862 korun. Po cestě našel kolo v příkopě, a tak si ho vzal. Zase se stavil v Hypernově a tam si koupil skateboard, protože rád na něm jezdil.

    Za pár hodin vyjel z pralesa a zamířil do své rodné vesničky Komoušov. Zbývali mu dva kilometry cesty, když vtom najednou za ním vystartoval pes. Jimmy se ho docela bál, protože byl hodně velkej. Měřil přibližně 15 centimetrů. Jimmy vtom spěchu ani nevěděl kam jede, a tak narazil do jednoho plotu a rozboural ho. Toho pejska ho to zavalilo a Jimmy si oddychl, že je po něm, ale teď to přišlo. Najednou z té zahrady, co tam Jimmy rozboural ten plot, vyběhl tak obrovský pes, že se z toho strachu Jimmy pochcal a rychle se snažil zdrhnout. Jel na svém skateboardu rovnou domů, ale ten pes byl strašně rychlej. Byl skoro stejně vysokej jak Jimmy, a tak se Jimmy opravdu moc bál. Ten pes strašně moc štěkal a Jimmy si řekl: „když štěká, tak přece nemůže kousat“,ale sotva to dořekl ten pes ho chytil za nohavici a nechtěl se vůbec pustit. Jimmy se znovu vyflákal, ale teď nepadal žádný plot. Jediná Jimmyho záchrana bylo jeho prkno. Začal tím prknem mlátit toho rozzuřeného psa, ale to nezabíralo. Pes mu ukous ruku, potom nohu, potom druhou nohu a potom druhou ruku až se Jimmy nemohl jak bránit, a tak ho ten pes sežral a stále při tom štěkal, takže žádné pravidlo neplatí, že pes který štěká nekouše, protože tenhle pes štěkal.

 Jimmy se už ze svého výletu nikdy nevrátil. Pejsek nemusel týden jíst jak byl nacpaný.

 Konec veselého příběhu.

 

 

Napsáno dne 2.7.2005

 

 

Petříkova cesta

Byl jednou jeden milý kluk ,který se jmenoval Petr.Petr rád cestoval za kamarádama a tak tomu bude i v tomto příběhu.Petr bydlel v jedné hezké vesničce ,která se jmenuje Starý Bydžov.Žádný zapadákov to nebyl ,protože ta vesnice se nachází na velikém kopci a navíc je dva kilometry od města zvaný Nový Bydžov.

    Petr se dohodl s kamarády-Honzou a Lukášem ,že pojedou navštívit Veroniku s Martinem ,kteří bydleli v malé vesničce ,která nesla název Sekeřice.Kluci se domluvili na třetí hodinu odpoledne.Petr si přichystal důležité věci a za malou chvilku vyrazil na cestu dlouhou přibližně osm kilometrů.S Honzou a Lukášem se měl sejít uprostřed cesty.Mezi Starým Bydžovem a Sekeřicemi je ještě jedna vesnice zvaná Hlušice.Tam všichni chodili do školy.

   V Hlušicích byl jeden malý krámek a před ním se měli kluci sejít.Petr tam dorazil jako první okolo třetí a čekal tam asi patnáct minut na Honzu a Lukáše.Když kluci dorazili ,tak se ihned vydali do Sekeřic.Všichni kluci byli hrozně unavení ,když dorazili do Sekeřic ,protože celou cestu šlapali do kopce.Dali si spicha u rybníka ,který byl uprostřed vesnice.Když tam kluci dorazili ,tak tam asi dvě minuty čekali a pak přijel Martin a zanedlouho Veronika.Několik minut si tam u rybníka povídali až pak si řekli ,že by se mohli mrknout na takový obrovský plac ,na který se každý květen sjížděly motorky z celé České republiky.Ale zrovna byl podzim ,takže tam žádné motorky bohužel nebyly.Ten plácek byl na druhém konci vesnice.Je to nedaleko bydliště Martina.Kluci s Verčou to vzali zkratkou.

   Veronika furt jela na zátěž číslo jedna ,takže ta cesta pěkně trvala.Zkratka vedla přes nějaký chátrající kravín ,takže to tam pěkně smrdělo.U kravína odbočili vpravo ,kde byla polní cesta ,která vedla vedle velkého lesa.Kluci jeli na zátěž tři ,ale Verča jela stále na jedničce.Ta tam dojela až za dlouhou dobu.Kluci se zatím šli podívat na pódium ,které tam bylo postavené.Po pár minutách za nimi přijela Verča.Honza s Lukášem tam dělali na asfaltu s kolama velký smyky.Hned vedle pódia bylo také velké stavení ,mělo to jedno patro ,ale mělo to po stranách pouze tři stěny.Vypadalo to jako pódium.To jedno patro bylo vysoké asi tři metry ,a tak si kluci řekli ,že by z něho mohli seskočit.Když  se kluci dobelhali nahoru a sedli si na okraj toho baráčku ,tak se rozmýšleli ,jestli skočí.Lukáš tam jen tak seděl a najednou skočil dolů.Měl trochu zaražené nohy do země ,ale to mu nevadilo.Chvilku ďál ze sebe machra až to Petra nasralo a ten také skočil dolů.Když to viděl Honza ,tak hned po Petrovi také skočil dolů a hned na to Martin.

   Potom si všichni šli sednout na lavice ,které tam byly.Kluci si s Veronikou povídali a začali hrát páku.Po chvilce je to omrzelo a Lukáše hrozně zajímalo ,co je za jednou zdí ,která byla mezi pódiem a patrovým baráčkem.Lukáš na tu zeď vylezl a nevěřil vlastním očím.Poté skočil za plot.Ostatní hrozně zajímalo ,co tam dělá.Za chvilku  Lukáš vykřikl „bacháááá“  a hodil přes zeď starou pneumatiku.Když tu zeď nazpátek přelezl ,tak si všichni začali hrát s tou pneumatikou.Posílali si jí rukama i nohama.Po chvilce Lukáš řekl ,že si jí tam někde schová pro svého miláčka ‚svou motorku.Vylezl na pódium a snažil se hodit pneumatiku na střechu pódia.Asi pět minut to tam házel až mu přišel na pomoc Honza a ten jí tam hodil.

   Zanedlouho tam odsud odjeli.Jeli cestou ,která vedla okolo Martinovýho domu.Po pár minutkách dorazili opět k rybníku.Kluci se chtěli podívat do Starého Bydžova na jednu dráhu ,která se jmenovala „Terény“.Byla to dráha pro motorky.Kluci byli na kolách ,ale to jim nevadilo.Kluci se zeptali Verči ,jestli by jela taky a Verča řekla ,že nepojede.Kluci jí tam dobu přemlouvali ,ale nepřemluvili ji.Kluci se s ní rozloučili a hned vyrazili do Staráku.Ještě u Sekeřic si Honza hrál se svým kolem.Narážel šlapkou do silnice.Vždycky se hodně nahnul a snažil se dotknout šlapkou země.Jednou se mu to povedlo až moc.Šlapka ho málem zabila ,protože ho shodila na zem a naproti jelo zrovna auto.Honza se rychle zvedl a utíkal na krajnici ,aby ho to auto nesrazilo.Z toho pádu mu spadl řetěz.Skoro celou cestu do Hlušic se ho snažil srovnat a nakonec se mu to povedlo.Naštěstí ho neměl moc zamotaného.

   V Hlušicích to vzali zkratkou ,přes kamennou cestu.Najednou se Petrovi zdálo ,že má nějaký prázdný kolo a tak se podíval a opravdu ,musel píchnout na té kamenné cestě.Po dvaceti metrech cesty to řekl klukům: „já jsem asi píchnul !“.Kluci se ihned zastavili a promýšleli ,co budou dělat.Lukáš řekl ,že Petra dovezou domů do Staráku a řekl Honzovi ,že by mohl vzít Petra na nosič a on ,že by vzal kolo.Kluci souhlasili a vyrazili na cestu.Na cestě mezi Starákem a Hlušicemi se toho moc nestalo ,akorát Honza vjel do příkopa a skoro se zabil ,ale naštěstí před tím ,než tam vjel ,tak Petr vyskočil z kola a nic se mu nestalo ani Honzovi.Zanedlouho si opět sedli na kolo a vyrazili ,tentokrát už opatrně.

   Když dovezli kluci Petra domů ,tak se ho zeptali ,jestli pojedou na ty terény a Petr řekl ,že asi ne protože se bál ,že ho doma zabijou až to zjistí ,že píchl ,a že by jim to bylo divný ,že si bere jiné kolo a tak radši nejel.No a kluci jeli teda smutně domů.Petra naštěstí nikdo nezabil a tak mohl s klukama podnikat další výpravy.

KONEC  

 

Napsáno:Květen 2005

 

POHÁDKA O PODSVINČETI

Žil jednou jeden kluk, který se jmenoval Podsvinče. Byl hodně zlobivý a proto ho jeho rodiče pojmenovali Podsvinče. Žil v jedné malé chaloupce, která byla v jedné malé vesničce zvané Bukvice. Podsvinče měl dva kamarády. První z nich se jmenoval Uzdichcal a druhý se jmenoval Honibrčko.

    Jednou šel Podsvinče pro Uzdichcala, protože Uzdichcal zapomněl na jednu akci, kterou podnikli. Podsvinče bydlel dvanáct baráků od Uzdichcala a tak to měl docela blízko. Když už tam došel, tak byl strašně unavený, protože takhle dlouho ještě nechodil. Uzdichcal měl zaracha. Jeho pokojíček byl v prvním patře. Jeho rodiče něco dělali v ložnici a tak si vůbec nevšímali Uzdichcala. Uzdichcal měl dobrou zkratku. Vyskočil z okna a dopadl do křoví, kde spadnul na kočku. Kočka byla ihned tuhá. Uzdichcal jí hodil do popelnice a šel s Podsvinčetem ven. Honibrčko bydlel ve vedlejší vesnici, která se jmenovala Buzerplatz. Honibrčko přijel do Bukvic na kole. Když se potkal s klukama, tak hodil kolo do příkopa a šel s klukama do lesa.

    V lese se snažili najít nějaké houby. Podsvinče našel čtyři houby a zavolal Uzdichcala a Honibrčka. Když tam kluci došli, tak hned začali do těch hub kopat. Všechny houby rozkopali. Pro ně to byla velká zábava. Když rozkopali všechny houby po lese, tak šli do Bukvic. Honibrčko už bohužel nenašel své kolo a tak přespal u Podsvinčete. Další den se kluci rozhodli, že pojedou do Buzerplatzu navštívit kluka jménem Šuntička. Šuntička nebyl doma, ale hrál si nedaleko domu u septiku. Kluci ho tam viděli a tak k němu jeli. Okolo septiku bylo zábradlí. Šuntička se nahnul přes zábradlí, uklouzla mu noha a spadnul doprostřed septiku. Vtáhlo ho to do jedné díry a kluci ho už neviděli. Kluci radši rychle utekli, aby je nepodezírali policajti.

    Na druhém konci Buzerplatzu se zastavili a Podsvinče řekl, že by si mohli zahrát na Undergroundy a kluci souhlasili. Uzdichcal to odstartoval a rozjeli se. Ze začátku byl nejlepší Honibrčko. Vedl o pár metrů. Uprostřed závodu byl první Uzdichcal, druhý Honibrčko a třetí Podsvinče. Honibrčko měl půjčené, staré kolo od Uzdichcala a proto nejel tak rychle. Nakonec vyhrál Podsvinče, protože hodil po Uzdichcalovi kámen, ten spadl a skončil poslední a Honibrčko dojel jako druhý. Když se Uzdichcal zvedl, tak jeli kluci do Bukvic.

   V Bukvicích se konal Hasičský den. Podsvinče a Uzdichcal patřili do týmu Bukvic. Ihned se šli převléknout a šli bojovat o pohár zvaný ,,Nejlepší hasiči‘‘. Ten den tam soutěžilo 8 týmů. Byl tam i tým z Buzerplatzu, ale Honibrčko do něj nepatřil. Jen se z povzdálí díval na dění závodu. Buzerplatz začínal jako první. Měli uhasit hořící domeček. Chlapci začali opravdu výborně, ale ten konec byl tragický. Dokončili to až za 3 minuty a 25 sekund. Druzí šli na řadu chlapci z Prdičkovic. Ti to dokončili za 1 minutu a 52 sekund. Jako třetí šli na řadu chlapci z Bukvic. Když začali, tak hned se Uzdichcal smeknul po hadici a narazil si zadek. Tím ztratili asi devět sekund. V půlce závodu se činili. Měli výborně rozestavený tým. Když pustili do hadic vodu, tak Podsvinčeti ta hadice ublížila. Neudržel jí a ta hadice mu vyrazila jeden zub. Díky tomu ztratili další sekundy. Nakonec to uhasili za 2 minuty a 4 sekundy.Zanedlouho bylo konec soutěžení.Poslední tým byl Buzerplatz.Už zbývalo vyhlásit čtyři týmy, tak kluci z Bukvic byli opravdu napnutí. Čtvrtí nebyli. Nakonec se spokojili se třetím místem. Kluci byli rádi, protože chtěli být mezi prvními třemi a to se jim splnilo.Nakonec to vyhráli kluci z Prdičkovic.

   Už se stmívalo a tak šli kluci spát. Když se ráno Uzdichcal vzbudil, tak pod sebou uviděl louži - ,,Počůral se‘‘. Ihned se šel převléci. Honibrčko přijel k Podsvinčeti a oba vyrazili k Uzdichcalovi. Uzdichcal znal nový vtip a hned to řekl klukům:,,Víte, co má společného gay a traktor?...-oba mají gumy od hoven‘‘. Kluci ho nechápali, ale bylo jim to jedno. Podsvinče se rozhodl, že by mohli jít zase do lesa. Honibrčko a Uzdichcal souhlasili a tak se tam vydali. Na kraji lesa našli parohy.Kluci si řekli ,že by si mohli zahrát na jeleny a tak začali běhat po lese. Zrovna tam byl myslivec Pipinka. Pan Pipinka měl velký hlad a tak si chtěl ulovit nějakou zvěřinu. Vylezl si na strom a pozoroval jeleny. Najednou uviděl za křovím parohy. Vzal si pušku a zamířil do toho křoví. Tam zrovna byli Uzdichcal  a Honibrčko. Podsvinče byl pár desítek metrů od nich. Myslivec vystřelil a zasáhl Honibrčka. Hned byl tuhej. Uzdichcal nevěděl co se děje a začal utíkat z lesa. Myslivec ho stačil trefit do nohy, ale Uzdichcal a Podsvinče naštěstí utekli. Když se vrátili domů, tak byli hrozně vyděšení a na pár dnů nevylezou ven. KONEC PŘÍBĚHU. Pokračování příště.

 

Pravděpodobně napsáno:3.5.2005

 

                                                    PODSVINČE 2

Tento příběh začíná týden po skončení Podsvinče 1. Uzdichcal a Podsvinče byli na pohřbu Honibrčka. Uzdichcal měl naštěstí jen poraněnou nohu a tak nebyl zahrabaný dva metry pod zemí. Když pohřeb skončil, tak se šli projít kluci k nedalekému rybníku. Řekli si, že bez Honibrčka je to nudný a tak se domluvili, že si najdou nového kamaráda. Když už vycházeli z vesnice, tak si Podsvinče všiml v posledním baráku, že tam někdo je. Ten dům byl totiž na prodej. Kluci se šli kouknout a za plotem uviděli kluka, který byl ve stejném věku jako Podsvinče a Uzdichcal. Kluci si řekli, že by to mohl být ten pravý kámoš a tak si s ním začali povídat. Jmenoval se Pornopeš. Pornopeš řekl klukům, že se zrovna nastěhovali. Podsvinče se ho zeptal, jestli by chtěl být jejich kamarád a Pornopeš na to řekl: ,,tak jo‘‘ a tak měli kluci třetího do party.

    Další den se všichni kluci rozhodli, že pojedou do města. Trvalo jim to asi 2 hodiny a hned na okraji města potkali tři holky. Kluci si řekli, že by se s nimi mohli skamarádit a tak šli za nimi. Holky už to nasralo, že za nimi pořád šli a tak se jich zeptali co chtěj a kluci na to, že by se s nimi chtěli bavit no a holky si řekli ,,proč ne‘‘. Ta první se jmenovala Hadridaska, druhá se jmenovala Čučurietka a třetí P.P.P. Kluci se jich zeptali, jestli by jim nedali čísla, aby se mohli často scházet a holky jim je dali. (P.P.P. měla 112567!!!). Za pár minut se s nimi rozloučili a srali si to do centra města.

    Podsvinče měl velký hlad a tak se kluci stavili v bistru a tam si všichni dali hamburgra. Potom když je dojedli, tak jim bylo na blití, protože se přežrali. Kuchař co ďál ty hamburgry, tak dal do jednoho z nich projímadlo. Ten hamburgr měl Uzdichcal. Nevěděl, co se s ním děje, ale zachvilku to poznal, posral se… Kluci se rozhodli, že už pojedou domů. Když dojeli, tak měl Uzdichcal hovna až v nohavici. Rychle se šel vysprchovat.

    Podsvinče a Pornopeš se rozhodli, že už taky půjdou domů, no a tak šli. Další den se všichni kluci dozvěděli, že je jejich rodiče přihlásili na plátěnou osadu ve Vyrvozubech. Kluci několik dnů protestovali jako Anarchisti až přišel den D. Kluci si museli připravit oblečení a potřebné potřeby.

    Druhý den se kluci shromáždili na zastávce v Bukvicích a za pár minut už jeli autobusem do Vyrvozub. Za dvě hodiny dorazili na místo. Kluci byli v jedné chatě ještě s jedním klukem, který se jmenoval Huba Porný. Kluci se s ním rychle skamarádili a za chvilku zazvonil zvonek a kluci šli na nástup. Vedoucí se jmenoval Přetáhlý. Pan Přetáhlý jim dal pár rad a dal jim jednu hodinu volna. Byl tam jeden namyšlený kluk, který se jmenuje Řiťopich. Řiťopich furt buzeroval kluky, až to kluky nasralo a Řiťopicha zkopali do kulatý krychle.

    Potom se kluci rozhodli, že půjdou nakupovat do Hypernovy. Byla pár kroků od osady. Když tam dorazili, tak si vzali nákupní vozík a už si to srali dovnitř. Kluci tam viděli eskalátory a hned po nich jezdili. Podsvinče si tam zasekl nohu a když jí vytáhl, tak jí měl docela znetvořenou. Za chvilku měli kluci hlad jak Zelba a tak šli do občerstvení. Podsvinče si dal smaženého psa, Uzdichcal si dal párek v kondomu a Pornopeš si dal sirovou kočku, která se ještě hýbala na tácku. Po hodině to dojedli a rychle šli do osady. Měli velké zpoždění, protože měli pouze hodinu volna. Měli velký průšvih. Chatu měli v nepořádku. Měli tam bordel, jak u cikánů. Za celý den získali pouze jeden bod z možných padesáti. Byli na posledním místě v celé osadě. Kluci se dohodli, že by se mohli trochu zlepšit a hned ráno byli aktivní jak super rychlí fáro značky Hajzlpapír. Na konci toho dne získali čtyřicet osm bodů a byli devatenáctí z dvaceti. Kluci chtěli být první a tak ráno, když byli všichni v umývárnách, rozházeli ve všech chatách všechny věci. Když to pan Přetáhlý kontroloval, tak nevěřil vlastním očím. Kluci dostali 10 bodů a zato, že byla jejich chata jediná v pořádku, tak dostali navíc 10 bodů.

   Večer, když se kluci koukali na výslednou tabuli, tak získali 60 bodů a byli na 5 místě. Další den jela celá osada na závody na loďkách. Děti byli rozděleny do pěti skupin. Tým ve kterém byli naši kluci, se jmenoval Chcíplotiny. Podsvinče zkusil vlézt do loďky, ale noha se mu smekla a hned byl ve vodě. Uzdichcal neuměl plavat a tak mu byla přidělena záchranná vesta. Po půl hodince konečně do loďky nastoupili a za 5 sekund startovali. Kluci si mysleli že ta loďka popluje sama, ale vůbec se jí nechtělo. Nevěděli, že tam jsou pádla, až jim to řekl pan Přetáhlý. Kluci měli minutu zpoždění. Do cíle dojeli jako poslední. Ve skupině byli zatím poslední, ale chtěli to napravit.

   Ve druhém závodě dojeli už na druhém místě, protože tamty dva týmy pomlátili pádlama. Ten první nepomlátili, protože byli moc rychlí. Nakonec skončili jako druzí. Večer po večerce dali kluci vítěznému týmu do chaty rozdělané syrečky. Za chvíli všichni vylezli a pěkně smrděli. Celou noc pak spali venku. Ráno, když pan Přetáhlý kontroloval chaty, tak u té chaty, kde byly ty syrečky, to tak páchlo, že tam ani nevlez a ubral tomu týmu 10 bodů.

   Do konce osady už zbývaly 4 dny a tak kluci ještě víc přidali na to, aby byli první. Večer se opět koukali na listinu a už byli třetí. Další den byl sportovní den. Kluci si napíchali steroidy a už začínali v prvním závodě běhat na sto metrů. Kluci to všechno jasně vyhráli. Ten den se kluci dostali na první místo všech týmů v osadě.

   Příští den byl posledním dnem na osadě. Všechny děti byly pomláceny a měly zlámané kosti díky klukům, kteří byli úplně zdraví. Proto byli kluci na prvním místě. Navečer pan Přetáhlý hlásil výsledky a kluci vedli o 42 bodů nad druhým týmem Chaprpípčů. Kluci byli rádi, že byli na prvním místě. Po vyhlášení si šli všichni sbalit věci a za pár minut nastupovali do autobusu. Klukům bylo smutno, že už jedou domů, ale překousli to. Za 2 hodiny dorazili domů a když vystupovali, tak si řekli, že za rok pojedou znovu a že tam zase někoho zabijou. Když si to řekli, tak šli pomaloučku domů. Doma si všichni lehli do postele a usnuli. KONEC

Napsáno: Květen 2005

 

Pohádka o Václavovi Karlovi Miloslavovi Teslíkovi

 

Byl jednou jeden zvláštní kluk, který se jmenoval Václav Karel Miloslav Teslík. Budeme mu říkat zkráceně Vašek. Vašek už chodil na střední školu, ale vůbec mu to tam nešlo. Propadal skoro ze všeho, a tak se jednoho dne rozhodl, že opustí školu a své známé. Vzal si do dětského batůžku ty nejnutnější věci, které Vašek potřeboval. Například si zabalil svého psa, plachtu, housku nebo křesťanský kříž.

Vašek se rozhodl, že si udělá domeček v nedalekém lese, a tak si to namířil rovnou k němu.

V lese se snažil najít nějaké místo, které by odpovídalo jeho snům. Za chvíli takové místo našel. To místo bylo skoro uprostřed lesa. Několik minut se rozhlížel po lese, a pak si sundal batůžek a šel hledat vhodné větve na postavení baráčku. Dva dny sháněl větve po celém lese. Když už měl všechno připravený, tak začal stavět. Vůbec to nevypadalo jako baráček, ale Vaškovi to takhle vyhovovalo. Dokončil to zrovna, když zapadalo slunce.

Večer nemohl usnout, a taky slyšel praskání dříví. Šel se podívat ven, ale nic neviděl, a tak si vzal malou baterku, ale s ní taky nic neviděl. Šel si tedy znovu lehnout a stále ten zvuk byl slyšet. Po několika minutách to bylo čím dál tím víc hlasitější a Vašek se začal bát. Zastavilo se to přesně u Vaškovýho domečku. Vašek se strachy ani nepohnul, když najednou uviděl světélkující ruku. Vašek zařval, až to znělo, jako kdyby řvala holka. Najednou se předním zjevil duch malého kluka, který zemřel pádem ze skály, která byla nedaleko Vaškova domečku. Vašek přestal řvát a upřeně se díval na toho ducha. Ten duch promluvil: „ahoj“. A Vašek mu odpověděl taky ahoj a za chvilku si začali povídat. Povídali si jenom do rána, protože při svitu slunce duchové mizí. Rozloučili se a Vašek šel spát.

V poledne se vzbudil a měl strašně velký hlad. v batůžku už nic neměl, a tak šel hledat houby. Za hodinu jich našel šest a najednou uviděl před sebou svini. Ta se na něj koukla a pomalu šla k němu. Vašek nevěděl co má dělat, a tak jen tak stál a koukal na svini, jak se pomaloučku blíží k němu. Když už byla u něj, tak se k němu lísal. Vašek jí pohladil a zjistil, že má novou kamarádku. Vrátil se ke svému domečku a svině ho stále doprovázela. Vzal pár klacků a sirky a chtěl si opéct houby. Svině mu donesla jablko, a tak si ho Vašek upekl, snědl a šel spát, protože se už stmívalo. Zalezl si do baráčku a svině ho následovala. Vašek jí tam nechal a oba pěkně usnuli.

Zrovna když usnuli, tak se objevil duch malého kluka a ten začal brečet a vzdychat: „on si našel novýho přítele!, doufal jsem, že mou lásku opětuje a on si místo toho našel jinýho. Když mi tohle udělal, tak se na něj vyseru a už sem nikdy nepřijdu!“ Duch odešel s brekem a už se nikdy nevrátil. Ráno když se Vašek probudil, tak šel sehnat nějakou pěknou květinu, protože chtěl svini vyznat lásku. Když se vrátil, tak se svině zrovna probírala. Vašek si klekl před svini a vyznal jí lásku. Svině se usmála a lehla si k němu. Celý den si povídali až večer...

       Po několika dnech řekla svině Vaškovi, že budou mít děťátka. Vašek byl strašně rád a chtěl uspořádat velkou oslavu, a tak ulovil zajíce a večer si ho opekli.

       Po několika měsících se to stalo. Narodilo se jim sedm krásných podsvinčat. Hlavu měli po Vaškovi a tělo měli po svini. Celý život byl pro Vaška jako jeden krásný sen. Byl nejšťastnějším člověkem na světě.

 

Napsáno na počítači dne: 1.9.2006

 

Posereš se strachy!!!

Tento příběh vypráví o několika studentech a dalších podřadných lidí, kteří prožijí nejhorší týden svého života.

Nejvýraznější osobnost našeho příběhu je mladý kluk, který se jmenuje Benjamín a je mu něco málo přes 16 let. Tento chlapec je velice odvážný a velice zábavný. Právě on se dohodl se svými kamarády Mirkem, Vojtou, Jirkou a Tiborem, že vyrazí do jednoho kempu, kam moc lidí nejezdí, je to daleko od civilizace, a že si tam udělají pořádnou pařbu. Dohodli se, že pojedou poslední týden velkých prázdnin. Ten kemp byl známý tím, že tam vede jen jedna příjezdová cesta a to přes most. Kemp je totiž postavený na skále, ze které nejde slézt a je asi 20 metrů nad zemí.

Kluci jeli jedním autem, které patřilo Jirkovi. Cesta jim trvala asi jednu a půl hodiny. Brána, která vedla do kempu byla otevřená. Kluci zaparkovali auto a vybalili stan. Mirek s Jirkou si šli dát pivo, protože jim už bylo osmnáct. Byla tam jedna restaurace, kde byla barmanka vedoucí kempu a dvě uklízečky. Na druhém konci kempu byl dům, ve kterém bydlel správce. Bylo tam ubytovaných asi pět rodin.

Když už měli postavený stan, tak šli za Mirkem a Jirkou a dali si něco k jídlu. Potom si zahráli stolní fotbálek a jako první do stanu šel Benjamín. Najednou uslyšel velikou ránu. Vyšel ze stanu a šel se podívat po kempu, kde a co se stalo. Když došel k mostu, tak tam stál správce a most byl zbořený. Správce netušil proč se to stalo a tak šel za vedoucím. Ten chtěl zavolat pro pomoc, ale telefon byl hluchý, bohužel ani mobily tady byly k ničemu, protože tam nebyl vůbec žádný signál. Začalo se vyšetřoval, proč ten most spadl. Vedoucí tam našel trhavinu. Podezřelým byl správce, ale ten tvrdil, že to neudělal. Všichni se začali obávat, jak se dostanou domů a vedoucí kempu je uklidňoval, že nějací návštěvníci, kteří budou chtít tam jet a ti uvidí, že je zbouraný most, tak zavolají určitě nějakou pomoc. A říkal, že tam umístí nějakou značku, která bude prosit o pomoc. Všichni se prozatím uklidnili a rozešli se do svých stanů a domečků.

Kluci si založili táborák a byli u něj až do půlnoci.

Kluci si udělal z Benjamína prdel. Mirek se převlékl se do černého hábitu a schoval se do křoví. Kluci si povídali, když v tom vyskočil Mirek a jako zabil Jirku. Benjamín na to s vyvalenými oči koukal a Mirek si to pak namířil k Benovi a Ben chtěl zdrhnout a Mirek ho chytil za rukáv a Ben tak zařval, že to probudilo skoro celý kemp. Mirek si sundal hábit a pěkně se mu vysmívali. Ben byl na ně nasraný a šel si lehnout.

Ráno je probudilo řvaní jedné uklizečky, která našla vedoucího ubodaného na podlaze

v recepci. Všichni se hned vylekali, že tam je mezi nimi nějaký vrah. Ben podezříval Mirka. Mezi největšími podezřelými lidmi byl správce, protože byl jako první u zbořeného mostu a uklizečka, která našla vedoucího. Mrtvolu vedoucího prozatím dali do pytle a pytel dali do garáže, kam se dávali staré nepotřebné věci. Všichni byli celý den v restauraci. Navečer se rozešli a šli spát.

Ráno našli celou jednu rodinu mrtvou. Nikdo už na nikoho nespoléhal a někteří si postavili stan k mostu, kdyby tam někdo přijel, aby je rychle od tamtud dostali. Večer rodiče ani nezamhouřili oči, aby ohlídali svojí rodinu. Kluci zůstali na svém místě a také nemohli usnout. Najednou uviděli utíkat od jednoho domečku nějakého člověka, který utíkal do lesíka. Kluci se tam šli podívat a celá rodina tam byla mrtvá. Benjamín se pomaloučku vydal do lesíka. I když mu kluci říkali ať tam nechodí, on stejně šel. Vzal si klacek a šel hledat toho vraha. Schoval se za strom a vyčkával, až uslyší nějaký pohyb. Najednou těsně za ním prasklo dřívko. Otočil se a tam uviděl nějakou osobu, ale neviděl jí do tváře. Byl to ten vrah a ten najednou zabodl nůž Benovi do pravé ruky. Ben se ohnal klackem a udeřil vraha do hlavy. Ben ve strašných bolestech utekl z lesa a běžel ke klukům, kteří vzali lékárničku z auta a rychle mu to obvázali. Ben jim vyprávěl co se stalo a radši ho nechali na jedné volné posteli pro uklizečku.

V kempu bylo už jen 19 osob (kluci, správce,barmanka, dvě uklízečky, dvě rodiny a jeden pár mladších lidí). Všichni si dali svoje stany k sobě a ti, co bydleli v domečcích si ustlali v pokoji pro vedoucího.

Ráno je opět probudil hluk. Auto Jirky nabořilo do jednoho stanu a všichni v něm byli mrtví. Ten člověk, který naboural do stanu autem utekl do lesa. Jirka nevěděl, že mu chybí klíče od auta. Uvědomil si, že mu je někdo mohl vzít, když ošetřovali Bena a jejich stan nikdo nehlídal a tam měl ty klíče.

            Dospělí muži se dohodli, že půjdou najít toho vraha. Tři mužský šli s klacky do lesa a prohledávali ho. Vrátili se po hodině a nic nenašli. Říkali si, že musí mít nějakou skrýš, která není vidět. Všichni už tentokrát šli spát dovnitř do restaurace. Skoro všichni nevěřili správci, a tak správce šel spát do svého domu.

            Ráno našli v domu správce krev a správce byl fuč. Už pět dnů byli v kempu a ještě nikdo tam nepřijel. Všichni byli zalezlí v restauraci a nikdo nechodil samotný na záchod.

Když už byla tma, tak uslyšeli venku nějaký šramot. Všude zatáhly žaluzie a zamkli dveře. Zrovna když je zamykala uklizečka, tak někdo silně zabouchal na dveře. Uklizečka se lekla a spadla na roh stolu a upadla do bezvědomí. Dali ji do stejného pokoje, kde byl Benjamín. Za chvíli někdo rozbil okno a všichni běželi do prvního patra a zalezli do různých pokojů. Kluci šli do pokoje, kde byl Benjamín.

Zanedlouho uslyšeli dupot na chodbě. Zastavilo se to vedle pokoje, kde byli kluci. Někdo tam vyrazil dveře a uslyšeli řev. V tom pokoji byla uklizečka a barmanka. Kluci schovali Bena pod postel a rychle utekli ven. Vrah po chvilce vešel do pokoje Bena a Ben viděl jen nohy a kapající krev z nože. Zabiják rozpáral uklizečku a šel pomaloučku do dalšího pokoje. Ben vylezl a uviděl rozpáranou uklizečku. Šel potichoučku ke dveřím a na chodbě nikoho neviděl, a tak rychle běžel dolů a venku volal na kluky, kteří byli schovaní v autě. Ben si k nim přisedl a rozhlíželi se kolem, jestli k nim někdo neběží. Mezitím šel vrah do další místnosti, kde byli ostatní lidé. Otec jedné rodiny nejdřív statečně bojoval s vrahem, ten ho ale přemohl a jedna dívka utekla ven a kluci jí vzali k sobě. Jmenovala se Sandra a bylo jí 22 let. Její kluk tam bohužel zůstal. Najednou uviděli za mostem světlo. Jelo tam nějaké auto. Jirka nastartoval a jeli rychle k mostu.

Byl to nějaký chlap, který hledal nocleh. Kluci mu řekli, ať sežene nějakou pomoc, že už tam jsou 6 dnů. Ten chlap jel tedy pro nějakou pomoc. Sandra uviděla vraha, jak vyběhl z restaurace a koukal na ně. Jirka se s autem otočil a chtěl toho vraha přejet, ale vrah stihl zaběhnout do lesa, a tak jel Jirka zase doprostřed kempu a vyčkávali na pomoc.

Do rána se vrah neukázal a ani se neukázala žádná pomoc. Mirek s Vojtou se šli podívat dovnitř, jestli někdo přežil a Ben, Jirka, Tibor a Sandra čekali před vchodem. Když vyšli tak všem oznámili, že jsou všichni mrtví. Sandře se podlomila kolena a začala strašně brečet. Ben jí utěšoval, když v tom najednou uslyšeli zvuk v lese. Jakoby někdo volal o pomoc. Byl to správce, celý zkrvavený se plazil z lesa. Mirek a Vojta mu běžely na pomoc. Když už byli u něj, tak na ně vyběhl zahalený vrah a oba i správce zabil. Potom vrah běžel na ostatní. Jirka a Tibor zabarikádovali dveře a schovali se do restaurace. Sháněli všechno možné, aby zabednili okna.

Vůbec netušili, kde by mohl být vrah. Schovali se na půdu. Zavřeli poklop a vyčkávali co se bude dít. Každý si našel nějakou věc, kterou by omráčil vraha, kdyby přišel. Zanedlouho uslyšeli pod sebou zvuky. Byla to dřevěná podlaha, a tak byli hodně zranitelní. Vrah našel v garáži motorovku a šel do druhého patra a tam jí nastartoval. Chtěl rozřezat prkna, nad kterými byli poslední čtyři přeživší. Nikdo z nich nevěděl kde bude chtít vrah zaútočit a jako první to poznala Sandra. Těsně vedle ní vrah prořízl podlahu. Asi deset minut nic neslyšeli, když v tom vrah se trefil do Tibora. Uřízl Tiborovi nohu a potom okolo něj chtěl vyřezat díru. I s ní padal Tibor do druhého patra. Ben ho chytil za ruku, kterou měl ještě Ben zdravou a pevně se ho Tibor držel. V tu chvíli přišel na scénu opět vrah a uřízl Tiborovi ruku, kterou se držel Bena. Benovi zůstala ruka Tibora v jeho ruce. Hned jí pustil a koukl se dolů a viděl, jak vrah odvádí Tibora někam pryč.

Celou noc se neukázal. Ani jeden přeživší nezamhouřil do rána oči. Ben byl na stráži a Jirka se Sandrou se pokoušeli usnout, ale nemohli.

Za chvíli uslyšel Ben houkačku. Pomalu šli dolů. Dveře byli vyražené a rychle vyrazili k mostu, kde byl policista a jeřáb. Jeřáb se zvedal a za chvíli byl už skoro u nich. V tom vyrazil z lesíka vrah a běžel hned na Jirku, Sandru a Bena. Rychle říkal Ben policistovi co se tam stalo a policista varovně vystřelil na vraha, ale ten se nezastavil a běžel stále na ně. Když už byl těsně u nich tak napřahoval ruku, ve který měl nůž. Policista na něj zamířil a střelil ho do nohy. Vrah se skácel k zemi, ale stejně se plazil k nim, a tak policista vystřelil podruhé a tentokrát ho trefil do hrudi.  Vrah zemřel. Jeřáb už byl na druhé straně. Jirka, Sandra a Ben nastoupili do vozíku a ten je přenesl na druhou stranu. Potom si nastoupili k policistovi, který je odvezl do nemocnice.

Druhý den šli navštívit Jirka a Sandra do nemocnice Bena. Benovi se rána pěkně hojila a Ben říkal, že už nikdy nepojede do kempu, kde vede jediná cesta ven přes most.

Sandra se stala jejich největší kamarádkou a po několika měsících začali vyrážet spolu na nejrůznější diskotéky a do restaurací. Ten poslední týden prázdnin byl pro Sandru, Jirku a Bena ten nejhorší, který mohly zažít. Po té události se už nikdy nevydali do toho kempu, kde prožili nejhorší chvíle svého života.

KONEC

 

Napsáno dne: 1.9.2006, vymýšlel jsem a psal jsem to dvě hodiny a deset minut.

 

 

Postel (hororová pohádka)

 

 

Vše začíná v malé vesnici Smiřice, která se přezdívala Ztracené duše, protože z té vesnice se už ztratilo spoustu nevinných lidí. Tato vesnice se stala kvůli těmto událostem liduprázdná. Ale neustále v noci ožívá postrach této vesnice, který za vším stojí, ale nikdo o tomto člověku nevěděl že dělal ty hrůzostrašné věci. Je to dívka, která ráda mučí všechno živé, co jí přijde do cesty. Jmenuje se tajemně Riela! Někdy přijde čas, kdy opět bude mučit další lidi, kteří zabloudí do toho hrůzostrašného kraje…

 

            Tento hororový příběh začíná ve vesničce Černožice, která leží nedaleko Smiřic, kde se chystalo pět lidí na pařbu do Hradce Králové. Tři dívky a dva kluci. Andrea, Michaela, Klára, Petr a Martin. Martin vzal své nové auto Hummera a v osm večer vyrazili do Hradce si užít. Netušili, že je možná ve Smiřicích čeká smrt. Riela vycítila, že by mohla mít dnes novou oběť a tak připravila několik pastí. Schovala se za starou popelnici a čekala. Mezitím dojížděli oběti na začátek Smiřic. Zpomalili na padesát, aby je nechytili policisté a poslouchali hlasitou hudbu. Zanedlouho dorazili do osudné zatáčky, kam dala Riela past. Prostě tam naházela hřebíky aby to propíchalo gumy a aby už nemohli pokračovat dál v cestě a aby tam mohli přespat!!! Bohužel takový nápor hřebíků tři pneumatiky nevydržely a Martin měl v zásobě jen jednu náhradní. Chtěl tedy zavolat pro pomoc, ale žádný signál tam nebyl, protože Riela vynalezla rušičku mobilů. Martin se tedy rozhodl, že půjde domů za tátou, a že s ním přijede opravit ty pneumatiky. Bohužel neměl chodit sám. Riela využila možnosti a pronásledovala Martina až na konec vesnice, kde měla pod silnicí schované tyče s ostrými hroty, které aktivovala a jedna se mu zaryla do nohy. Byl už tak daleko od auta, že jeho křik ostatní neslyšeli. Riela mu zavázala kolem úst šátek, aby nemohl křičet a odtáhla ho do svého krvavého domu. Přivázala ho rukama a nohama k posteli a prozatím ho tam nechala a šla si pro další oběť.

            Petr byl s dívkami v autě a povídali si, jak budou pařit a jak se opijí. Klára si šla ven zakouřit. Zabouchla za sebou dveře a šla se podívat na zaprášenou tabuli městského úřadu. Najednou nad ní přestala svítit lampa a Klára se začala bát a tak radši šla k autu, ale to už nestihla, protože jí ze zadu napadla Riela, která jí přitiskla drát na krk, takže jí škrtila a Klára nemohla křičet. Klára jí kopala ze všech sil, ale to nepomáhalo, protože to Rielu vůbec nebolelo. Odtáhla jí opět do svého doupěte a když už byla postel zabraná Martinem, tak Kláru přivázala na stěnu, kde měla také řetězy na ruce a nohy. Kláře nedala šátek přes ústa, protože ani nemohla mluvit jak jí Riela škrtila. Riela tedy šla k nic netušícím třem lidem.

Bylo divné že Klára je už venku tak dlouho a tak se Michaela koukla z okénka, zahlédla Rielu za barákem, ale Míša si myslela, že to je Klára tak se vrátila k debatě s Andreou a Petrem. Riele se už nechtělo dál čekat a tak vzala tu tyč s ostrým hrotem a hodila ji do okna Hummera a přímo to zasáhlo Míšu do krku. Byla na místě mrtvá. Andrea s Petrem začali ihned ječet a utekli druhou stranou z auta pryč. Když utíkali, tak viděli jak za nimi někdo běží. Tak se schovali do jednoho domu do prvního patra. Zalezli si pod stůl a Andrea hlasitě brečela. Petr ji chtěl utišit a utišilo jí praskání dřevěných schodů. Byla to Riela. Petr si vzal klacek co byl po ruce a vyčkával, ale Andrea to nemohla vydržet a najednou vystartovala k oknu. Byla u okna když už do místnosti vešla Riela. Andrea chtěla skočit, ale Riela ji chytila za ruku a vytáhla jí zpět do místnosti. Andrea řvala ze všech sil o pomoc. Petr jí tedy chtěl pomoci a tak chtěl Rielu praštit přes hlavu. Petr se napřáhl a chtěl ji udeřit, ale ten klacek Riela chytila do ruky a potom ho Riela chytila za hlavu a odhodila na protější stěnu. Petr se schoulil na zem a neměl moc sil vstát. Riela v klidu šla do svého domu Přivázat tam Andreu a umučit jí k smrti. Zavřela jí na zámek do nefunkční ledničky, která strašně smrděla. Petra prozatím nechala být a šla už konečně mučit Martina.

Na začátek si vzala obyčejný ostrý nůž, se kterým mu přejížděla celé nahé tělo, až jednou trošičku přitlačila na břiše a Martin začal z plných plic řvát. Klára i Andrea byli tak vyděšeny, že ani nevolali o pomoc. Jen brečely. Potom Martina odvázala, hodila ho na zem a usekla mu nohy sekerou, aby nemohl utéct. Teď si šla pro Kláru.

Klára se chtěla vyškubnout, ale nebylo jí to nic platné. Riela ji přivázala k posteli a tentokrát si vzala šroubovák. Jako první si vzala šroubovák a zapíchla jí ho do levého oka a to oko vyrvala. Byla to pro Kláru nesnesitelná bolest. Riela ještě chvíli poslouchala její sténání a potom ji vrazila vší silou šroubovák do krku. Po chvilce už Klára nejevila známky života a tak ji pomaloučku odvazovala z postele a chystala se opět na Martina aby jí tam nevykrvácel a aby si s ním ještě chvíli mohla užít.

Mezitím se Petr už sebral a šel pomalu dolů do přízemí. Potřeboval najít něco co by dokázalo Rielu zabít. Našel kyselinu a pušku. Teď už stačilo najít jen její doupě. Bylo to jednoduché, protože pouze v jednom baráku se svítilo. Plazil se k oknu, aby ho neviděla Riela a nakoukl dovnitř a viděl, jak Riela mučí Martina a že se hýbe lednička, takže by tam asi někdo mohl být, řekl si Petr v duchu. Vešel opatrně dovnitř do první místnosti, kde byla původně přivázána Klára ke stěně a z té druhé vycházeli výkřiky Martina, které postupně slábly, takže bylo jasné, že už ho Petr nemůže zachránit, ale pořád doufal, že někdo v té ledničce je naživu. Dveře byly pootevřené, takže viděl že Martin už zemřel a že Riela ho postupně odvazovala od postele a že se chystala na Andreu. Petr otevřel plechovku s kyselinou, rozběhl se a vylil jí Riele do obličeje. Riela řvala bolestí, kterou jí způsobila kyselina, která postupně rozežírala její obličej. Petr šel k ledničce a vytáhl Andreu a rychle s ní utekl ven. Petr se ještě koukal, jestli jí to zabije a Andrea se přitiskla na jeho hruď. Ale viděl, že jí to nezabilo jen jí to znetvořilo obličej a tak se tam vrátil, nabil pušku a střelil jí do hlavy. Riela už byla konečně mrtvá a Petr se s Andreou mohl vrátit domů a zavolat policii. Policie prokázala, že za všechny vraždy mohla Riela, protože na zahradě toho domu bylo několik dalších mrtvol. Petr a Andrea se odstěhovali co nejdál od Smiřic, aby mohli zapomenout, co se tam stalo.

 

KONEC

Napsáno dne: 31.8.2007

 

Řepáci chtějí prachy!

Jednoho hnusného teplého počasí, se skupinka velkých debilů vydala na dlouhou cestu polem. Na konci je čekala veliká odměna. Čekalo na ně 6000 barevných papírků (ve stokorunách). Mělo to ale jeden háček, to pole bylo dlouhé 500 kilometrů!!! .

Do boje se jich přihlásilo dvacet. Vše začalo brzy ráno. Skupina se rozestoupila po poli a začal závod. Měli tam různé překážky: pod nohami se jim rozpadala půda, bylo vysoké chřástí, ale také tam měli plevel. Říká se mu vyběhlice a to museli vytrhat. Soutěžící měli dva metry široké pole, protože to bylo rozděleno provázky a dlouhé 500 kilometrů. Každý závodník se mohl kdykoliv vzdát.

Každý se moch rozhodnout, jestli půjde pomalu, nebo jestli poběží, bylo to jedno, ale tu částku mohl vyhrát jen jeden. Po třech hodinách se dostavovala únava. Už vypadla první žena(odstoupila). Zbylo 19 lidí. Jedna dívka si tam dokonce schrupla, takže když se vzbudila, tak jí všichni utekli. Velkým favoritem byl Fritol Šourek. Měl už odstup na druhého závodníka čtyři kilometry, ale zlomil si vaz, a tak ze závodu odstoupil. Už zapadalo slunce a někteří závodníci také zapadli, ale do řepy. Přes noc šli pouze dva. Dalibor Pervitin a Petr Kokosák. Před svítáním šli spát a vzbudili se za čtyři hodiny, takže měli stále odstup od ostatních.

Už byli přes 30 hodin v poli. Někteří se tak opálili, že vypadali jako cikáni a z těchto důvodů odstoupili, aby se jim nikdo neposmíval. Zbylo 10 soutěžících. Měli před sebou ještě 400 kilometrů. První s posledním měli od sebe odstup přibližně 78,496879236 kilometrů. Petr Kokosák byl stále ve vedení a Dalibor Pervitin se ho držel jako klíště. Dokonce si i povídali. Teploměr ukazoval 45 stupňů a vzdala se další závodnice. Někteří si schrupli a schovali se pod chřástí řepy. Schrupli si i vedoucí závodníci. Kuba Kubák šel jako jediný v pařáku a vyplatilo se mu to, poskočil ze sedmého místa na třetí. Měl od vedoucí dvojce odstup asi dva kilometry. Na večer se vzbudili a zase vyrazili na cestu. Jediný Martin Frýdek-Místek stále spal. Spal neuvěřitelných 20 hodin, což takhle dlouho nespí ani malé dítě. Samozřejmě byl poslední a měl odstup na dívku Janu Šlapkovou, která byla před ním přibližně 60 kilometrů.

            Další den už bylo jen osm závodníků. Konečně byli v půlce. 250 kilometrů měli za sebou a 250 před sebou. Kokosák a Pervitin si hlídali první pozice a na třetí se propracoval Michal Šuntička. Kubák byl na pátém, protože vedle pole byl Sex shop a on se tam na chviličku stavil. Vzdali se další dva a už zbylo jen šest závodníků: Kokosák, Pervitin, Šuntička, Kubák,  Frýdek-Místek a Šlapková.

Bohužel poslední dívka se už také vzdala, a tak to zůstalo mezi chlapy. 150 kilometrů dokonce. Byla noc a všichni šli spát. Kokosák se vzbudil o něco dříve, a tak vyšel na před. Na Pervitina se vysral. Když se vzbudil Pervitin, tak byl na Kokosáka pěkně nasranej. Už se z toho nevzpamatoval. Stále stál na tom samém místě a zíral do blba, takže ze závodu vypadl. Poslední čtyři bojovníci stále bojovali o pěkný balík peněz. Frýdek-Místek začal dohánět Kubáka zrovna, když chtěl Kubák spát. Frýdek udělal dobrou fintu. Když se na něj Kubák díval, tak dělal jako, že jde spát a Kubák si taky lehl, ale za pět minut Frýdek vstal a šel dál, takže ho dobře obelstil. Do konce zbývalo 50 kilometrů a všichni závodníci se moc snažili. Začali se dohánět, takže nikdo nevěděl kdo vyhraje.

Kokosák už viděl na dohled Michala Šuntičku, ale byl tak unavený, že mu nemohl utéci a šel se vyspat. Na první místo se tedy dostal Michal Šuntička. Martin Frýdek-Místek šel také spát a Kuba Kubák ještě pokračoval, aby dohonil všechny závodníky, ale bohužel upadl a zlomil si nohu a tak musel závod těsně před cílem opustit.

Další den zbývalo prvnímu Michalovi jen 28 kilometrů, ale byl tak vyčerpanej, že zkolaboval a musela ho odvést záchranka, takže v závodě zůstali pouze dva závodníci. Petr Kokosák a Martin Frýdek-Místek. Petr měl náskok necelých 9 kilometrů, tak už doufal, že do cíle doběhne jako první, ale Martin se nevzdával a tak pomalu, ale jistě doháněl Petra.

Navečer šel Petr Kokosák spát. Martin Frýdek-Místek ho dohnal, a když ho vyděl spát, tak si taky trochu schrupnul. Když se Petr vzbudil, tak uviděl Martina a rychle utíkal. Martin ho ale slyšel a tak utíkal za ním. Zbývalo jim 10 kilometrů do cíle. Ze začátku běželi, ale v půlce se

 zastavili a šli těsně vedle sebe. Kilometr před cílem se oba zase vzchopili a utíkali do cíle. Předháněli se, házeli po sobě řepu, aby toho druhého zpomalili, nadávali si, ale stále běželi vedle sebe. Zbývalo sto metrů. Petr Kokosák přidal a měl náskok 10ti metrů. Už bylo jasné že Petr Kokosák vyhraje, ale těsně před cílovou páskou upadl a tak vyhrál Martin Frýdek-Místek. Petr Kokosák byl jako šílený a tak se vydal na nedalekou dálnici, kde skočil pod jedoucího kamiona a ten ho převálcoval a zabil ho. Martin Frýdek-Místek jako jediný dokončil závod, který byl určitě nejtěžší v jeho životě, ale vyplatilo se mu to. Konec

 

Dopsáno dne: 30.8.2006

 

Silvestr  o pátku třináctého

Byla jednou jedna rodina, která se jmenovala rodina Stehlíkova. Ta rodina se skládala ze čtyř členů : táta Milan, máma Magda, syn Václav a dcera Květoslava.

    Byl prosinec pětadvacátého a Vašek s Květou dostali pěkné dárky. Vaškův největší dárek byl super dobrý počítač s výbornou grafikou a Květa dostala nový notebook. Vaškovy bylo patnáct a Květě bylo čtrnáct, takže už byli podle své maminky velcí a museli si chystat všechno sami.

    Nejvíc na Silvestr se těšil Vašek, protože to je jediný den kdy může pít alkohol a také může zabíjet lidi pyrotechnikou. Dny ubíhaly jako voda a Vašek se začal připravovat na silvestr. Nakoupil velmi kvalitní pyrotechniku u Ťapanců (Vietnamců), která byla velmi laciná  a koupil super zapalovač, který měl být podle prodavače velmi odolný vodě a nárazu za dvě koruny. Toho samého dne šel jeho otec do nevěstince a tam si zaplatil jednu speciální službu s jednou nafukovací dívkou, která se jmenovala Anča. Stálo ho to pouze šest stovek a po dvouch hodinách šel domů. Maminka stála u plotny a pekla cukroví. Když ho upekla, tak bylo trošku spálené, ale to cukroví namazala shnilou marmeládou, takže ta spálenina nebyla vidět. Květa si vyšla ven se svojí kamarádkou zrovna když se stala před nimi velká bouračka. Nikdo tam nejevil známky života a tak si Květa se svojí kamarádkou nakradla věci, co měli u sebe ti mrtví řidiči a šli do kavárny, kde si všechny ukradené věci prohlíželi. Měli více věcí než dostali k vánocům. Květa ukradla super dva mobily, peněženku, ve který bylo dvě stě tisíc, odlakovač, paruku a super sukni. Její kamarádka toho měla o trochu víc.

   Dva dny před Silvestrem byli všichni doma a uklízeli kromě Vaška, který hrál Gta San Andreas na počítači. Večer se dívali na film Pár Pařmenů a po skončení si ho pochvalovali. Vašek si ho nahrál přes TV kabel do počítače a poté si ho vypálil na dvd. Zanedlouho všichni usnuli.

   Další den se všichni strašně moc těšili na Silvestr, že jim to připadalo, jako by ten den trval věčnost.

   Osudový den. Ráno si Vašek připravoval věci na večer, maminka vařila oběd, tatínek šel do sklípku pro víno a další alkohol a Květa uklízela v obýváku, kde měli oslavit nový rok. V poledne byl oběd hotový a tak šli všichni ke stolu. Odpoledne to nemohli vydržet a tak jeli ke své babičce a dědečkovi. Zanedlouho se vrátili, protože to u nich velmi smrdělo starobou a začalo se stmívat. Květa se šla vysprchoval a Vašek jí sledoval klíčovou dírkou. Maminka se převlékala v ložnici a tatínek se na ní radši ani nekoukal a přidal se k Vaškovi v pozorování Květy. Když byla Květa vysprchovaná a začala se utírat, tak Vašek s tátou šli nenápadně do obýváku a tam si pustili televizi a smáli se. Večer se dívali na televizi a netrpělivě čekali na půlnoc. Vašek měl všechno venku nachystané a šel najít kočku, kterou chtěl také použít jako ohňostroj. Našel jí a dal jí zatím do garáže kde se jim zanedlouho vysrala na docela nové auto.

Na stole v obýváku byli nachystané skleničky, víno, fernet a coca cola. Dvě hodiny před půlnocí šla Květa prozvánět své kamarádky a psát smsky. Maminka si šla dát plesnivé cukroví a tatínek seděl sklesle na pohovce v obýváku.

    Bylo deset minut před Silvestrem a všichni se strašně těšili. Odpočítávali poslední sekundy a tatínek začal nalívat víno a dětem ferneta, protože jim víno nechutná. Po vypití šli urychleně ven a Vašek začal s tatínkem zapalovat ohňostroj. Vašek si za minutu vzpomněl, že nechal kočku v garáži a tak pro ní došel. Před barákem jí navázal na ocas rachejtli a zapálil. Když jí pustil, tak běžela po cestě a tam zrovna vyletěla a vybouchla. Vašek uviděl schovanou další kočku u plotu a tak jí vzal, namočil jí do petroleje, vzal jí za ocas a zapálil. Rychle jí vyhodil a ta kočka tak kvičela, že měla stejný zvuk jako rachejtle. Když měli všechno spotřebované, tak šli rychle domů, protože jim začala být kosa. Květa rychle usnula, Vašek se ožral s tatínkem a maminka když je viděla, tak se poblila  a celý život vzpomínala na tento hustý Silvestr.

 

Napsáno dne 23.11.2005

  

SKUPINKA ZESNULÝCH 1/2

Jednoho krásného, bezmráčkového dne, se skupinka dospívajících adolescentů a náctiletých géniů rozhodla, že vyrazí na jeden opuštěný a odlehlý ostrov. Ve skupině byli tři chlapci a tři dívky: Wanda, Libuna, Annna, Džobert, Aeschias a Danny.Byl pátek a partička vyrážela s jedním chlapem na ostrov, který byl uprostřed Atlantského oceánu. Ten pán se jmenoval Milan Kamasutra a dovezl je lodí na ostrov Mangrador. Tam všichni vystoupili a šli do jediného hotelu na tom ostrově. Milan jim nesl velké kufry. U hotelu je Milan opustil a šel zase zpátky do člunu. Když tam došel, tak jeho člun zmizel. Nikde ho neviděl, a tak se vrátil do hotelu a tam si chtěl zavolat, ale žádný telefon nefungoval. Bylo to divný i pro vedoucího hotelu a pro sekretářku. Zrovna nemohla přijet žádná pomoc, protože na ten ostrov jezdil člun se zásobami každých čtrnáct dnů a zrovna tam byl minulý den. Na ostrově zůstalo na pospas 12 lidí. Skupinka, Milan, vedoucí Ozzy, sekretářka Laura, uklízečka Máňa a starší pár Božena a Josef Chroustovi. Nikdo nevěděl, co se bude dít dál. Večer promýšleli jak se dostanou domů, když vtom najednou bouchlo něco do okna, kde právě seděli. Všichni se lekli a Milan se odvážil jít tam podívat. Šel ke dveřím, otevřel je, vyšel ven a nic neviděl. Šel k tomu oknu a sekretářka Laura se ho zeptala, „co to bylo?“ a Milan neodpovídal. Najednou se zabouchly dveře. Všichni byli posraní až za ušima a najednou se rozbilo sklo u okna v přízemí. Všichni běželi do prvního patra. Nejvíc se bála Annna, která zalezla do rohu pod stůl a nechtěla vylést. Slyšeli, jak jde někdo po schodech, ale zapomněli zamknout dveře, které vedli ze schodů přímo k nim a nikdo se neodvážil je zamknout, až se ty dveře začali pomaloučku otevírat, a když se celé otevřeli, tak v nich byl Milan celý od krve a tam zemřel. Všichni šíleli strachy. Rozutekli se do jednotlivých pokojů a čekali. Celou noc nikdo nespal a celou noc se už nic nestalo. Ráno se všichni báli sejít dolů. Jako první se odvážil vedoucí Ozzy a ten si šel do pracovny pro své cenné papíry. Když tam došel, tak je rychle popadl a běžel nahoru za ostatníma. Celý den přemýšleli co budou dělat večer až ta chvíle nastala. Začalo se stmívat a Ozzy měl schovaný ve spíži několik klacků na opékání, a tak tam došel a každému jeden dal na ochranu. Milana dali do spíže, aby to na schodech nesmrdělo a začali se připravovat na útok. O půlnoci všechno začlo. Opět někdo rozbil sklo a do pokoje vlítl kámen se vzkazem. Bylo na něm napsáno: „každou noc zemře jeden z vás!“ Danny potřeboval na záchod, ale ten byl v přízemí, a tak ho šli doprovodit Ozzy a pan Josef. Danny strašně pospíchal, ale když se podíval do okénka, které bylo na záchodě, uviděl tam něco černýho a to ho chytlo a utíkalo to s ním pryč. Ozzy se optal Dannyho, jestli už je, ale Danny mu neodpověděl. Otevřel tedy dveře a on tam nebyl a uviděl otevřené okno. Hned běžel s Josefem ho hledat. Vrátili se s nepořízenou. Partička z toho byla opravdu moc smutná, protože ztratili svého kamaráda. Ráno ho šli všichni hledat, jen Chroustovi zůstali v hotelu. Vešli do takového hustého, malého pralesa, ale byl moc zarostlý, a tak tam radši nešli. Opět se vrátili bez Dannyho. Někteří šli v poledne spát, protože byli hrozně unavení a někteří hlídali hotel. Před večerem si každý radši došel na záchod a čekali zase koho to zabije tentokrát. Večer něco šramotilo na záchodě, ale nikdo se neodvážil tam jít. Annna byla zase zalezlá pod stolem. Najednou uslyšela šramot ve zdi, otočila se a najednou se ta zeď rozbořila a uviděla dvě černé ruce, které ji vtáhly za tu zeď. Byla tam jedna místnost, ale ta byla už dobu zamčená, a tak se Ozzy odvážil a odemkl ji. Když vešel dovnitř, tak tam nikdo nebyl. „Museli utéct tím krbem“ říkala Laura, a tak se tam šel Ozzy podívat. Vzal si baterku a posvítil dovnitř. Nejprve se podíval dolů, ale tam nic nebylo, a když se chtěl podívat nahoru, tak ho tam něco vtáhlo a pustilo ho to dolů. Zastavil se až ve sklepě. Ostatní rychle utekli z té místnosti a zase jí zamkli. Ztratili dalšího silného muže. Teď jsou už docela oslabení, protože je jich už pouze osm a z toho čtyři děti(dospívající). Celou noc nemohli usnout, a tak ráno šli spát, jen Máňa držela hlídku. Dali si oběd a šli se podívat na pobřeží, jestli je někdo nezachrání, ale nikoho neviděli. Ve čtyři odpoledne se vrátili a Máňa šla spát a ostatní začali hlídat. Večer se všichni shromáždili uprostřed místnosti a čekali, koho si vybere tentokrát. Laura se rozhodla, že by tomu, co zabijí, říkali Vřískot, jako z toho jednoho filmu a všichni s ní souhlasili. Za chviličku se rozbilo další okno v místnosti a Vřískot už čekal na další oběť. Najednou zaslechli rámus v přízemí a najednou začali slyšet motorovou pilu. V ten okamžik se začal Vřískot dobývat ke svým budoucím obětím, protože byla dřevěná podlaha. Řezal do kolečka okolo nich díru a všichni se rozutekli  ke stranám pokoje. Když ta dokolečka uřezaná podlaha spadla, tak tam nikoho neviděli. Ten Vřískot začal najednou řezat díru pod Máňou. Máňa se lekla a rychle utíkala pryč, ale zapomněla na díru a tak do ní spadla. Vřískot jí hned popadl a běžel pryč. Ostatní se běželi schovat někam jinam, a tak Lauru napadlo, že by se mohli schovat do sklepa, o kterým skoro nikdo nevěděl.       Pokračování v druhé části. 

 

Skupinka zesnulých 2/2

Laura šla potichu a pomaloučku dolů a ostatní jí následovali. Jen Wanda nešla, protože se tak bála, že se nemohla ani pohnout, nevydala ze sebe ani jednu hlásku, a tak si nikdo nevšiml, že nešla s nimi. Když došli ke sklepu, tak se něco ozvalo za oknem. Laura se rychle snažila otevřít ty zatracený dveře od sklepa, ale vůbec jí to nešlo. Pomaloučku se otevírali dveře, které vedli ven, a tak něco Laura rychle zmáčkla a sklep se jí otevřel. Rychle zalezli dovnitř a zabouchli dveře. Libuna si všimla, že chybí Wanda, a tak si mysleli, že jí Vřískot dostal. Wanda byla nahoře, koukla se dolů a uviděla Vřískot v plášti, jak stojí u dveří u sklepa. Rychle zalezla do skříně a tam se schovala. Ve sklepě si zatím rozsvítili a koukali se, jestli tam někde není nějaká díra a Aeschias uviděl krb, kde bylo tělo Ozzyho. Hned od něj utekl a ostatní si ho taky všimli. Laura se rozhodla, že to zabarikáduje a Josef jí šel na pomoc. Dali tam starou skříň a staré křeslo a šli od toho dál. Nikde jinde nenašli žádnou díru až najednou uslyšeli Vřískot u dveří, že tam něco dělá. Džobert našel ještě nějakou trubku, která přiváděla do sklepu vzduch, ale nemuseli se jí obávat, protože byla uzoučká, takže by tam Vřískot neprolez. Paní Božena našla v poličce plně funkční brokovnici s náboji, takže byli zachráněni. Mezi tím vřískot zazdil dveře do sklepa, aby tam nešel vzduch. Měl to pěkně promyšlený, protože se teďka chystal zatopit sklep, takže oni musejí utéct krbem nahoru, a tam je chce zabít. Tou malou trubkou natáhl hadici a šel pustit vodu. Džobert uslyšel týct vodu a najednou z té trubky začala opravdu voda téct přímo do sklepa. Laura už věděla co se děje. Řekla ostatním, že ten sklep chce vytopit, aby je odtamtud dostal a naschvál zazdil dveře, aby šli krbem. Josef se snažil zazdít tu díru, ale neměl na to potřeby. Museli jít krbem, ale paní Božena se tam nevešla ,protože byla moc tlustá, a tak musela jít jako poslední, aby jí pomohli ven s nějakým provazem. Jako první šla Laura s brokovnicí. Když vyšplhala do přízemí, tak se pomaloučku rozhlídla, ale nikoho neviděla, a tak vylezla a pomohla ostatním. Když vylezl Josef, tak šel najít nějaký provaz a Džoberta napadlo, že by mohli zkusit rozbourat dveře od sklepa, začali je bourat, ale bohužel byly stvrdlé, takže toho nechali a šli hledat nějaký provaz, kterým by vytáhli Boženu ven. Laura našla jeden a hned běžela za Boženou. Božena si ho zavázala kolem pasu a Laura s ostatníma začala tahat, ale byla moc těžká a tlustá, a proto jí nevytáhli. Josef viděl, jak pomaloučku umírá jeho žena a rozhodl se, že za každou cenu pomstí smrt Boženy. Vřískot byl venku ukrytý a Josef se ho vydal hledat. Ostatní zůstali v domě. Josef se už bohužel nevrátil. Ráno ho šli ostatní hledat. Našli ho na druhém konci ostrova rozřezaného na kusy. Laura už byla poslední dospělá, a tak se docela strachovala. Další noc se nic nestalo a ráno se vydali na pobřeží namalovat na pláž signál SOS. Poté se vrátili do hotelu, a tam si šli lehnout. Jako první se vzbudil Džobert a šel něco hledat po hotelu. Koukal se všude, a když byl v prvním patře, a když otevřel skříň, tak se nestačil divit. Byla tam zesláblá Wanda. Ihned všechny vzbudil a šel pro Wandu a pomalu jí dotáhl na postel v přízemí. Dali jí napít, najíst a už začínala být k světu. Večer si dávali už menší pozor, protože se už den Vřískot neukázal a to byla veliká chyba. Najednou prolítl oknem kus provazu a ten se namotal na Libunu a táhl jí ven. Všichni jí šli na pomoc kromě Wandy.

Drželi jí ze všech sil, ale neudrželi jí. Z dálky slyšeli její křik o pomoc. Laura se rozhodla, že Vřískota půjde nalést, aby už nikoho nezabil, a tak tam ostatní nechala samotné. Šla po stopách a došla až k cestičce, která byla prosekaná dovnitř malého pralesa. Šla tiše a pomalu, až uviděla skrýš, která vedla do podzemí ostrova. Schovala se do křoví u vchodu a čekala na Vřískot. Za dvě hodinky se dočkala. Vřískot začal běžet k hotelu, když v tu najednou vyskočila Laura a vystřílela do něj všechny náboje, které tam měla. Poté se šla podívat do té skrýše, a tam uviděla Annnu, Dannyho a Libunu, kteří byli přivázáni ke zdi pouty. Laura je odvázala a šla s nimi do hotelu, ale na tom místě, jak zabila Vřískot nikdo nebyl,musel utéct, a tak si rychle pospíšili do hotelu. Tam na ně čekalo hezké přivítání. „Za tři dny by měli přijet zásobitelé.“ Řekla Laura a už se na ten příjezd těšili. Celý den se nic nedělo. Večer ulehávali už ve větším klidu do postelí, když tu najednou zase něco šramotilo okolo hotelu. Laura se šla podívat a naštěstí to byla jen krysa. Celý ty tři dny se nic nestalo a zbylých pár, kteří přežili se radovali. Zabalili si věci a šli čekat na pláž. Zanedlouho uviděli přijíždět člun a všem spadl kámen ze srdce. Co se na tom ostrově stalo řekli chlapovi a ani nevyndal zboží a hned jeli pryč. Když přijeli domů, tak děti poděkovali Lauře a rozloučili se s ní.

 Ten den se na ten ostrov vydala skupinka policistů a domů se nevrátil ani jeden z nich. Na tom ostrově opravdu řádil nějaký chlap nebo ženská, co si hrál(a) na Vřískot. Radši se na ten ostrov už nikdy nikdo nevydal. Partička se vrátila do svých kolejí a užívali si života jako Laura, která se přestěhovala na Bahamy.            Konec příběhu.     Napsáno dne: 4.7.2005

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA